Město Staňkov (městem od roku 1960) leží na řece Radbuze, tvoří ji původní městys na levém břehu a ves Staňkov na břehu pravém. Jméno je poprvé zmíněno roku 1233 v přídomku rytířů Witla ze Stancowic a jeho bratra Prkosze, kteří drželi okolní statky. K roku 1271 existuje zmínka o prodeji vsi Staňkov premonstrátskému klášteru v Chotěšově. Městys vznikl před rokem 1367 na staré obchodní stezce z iniciativy kláštera.  Až do roku 1425 patřily městys i ves klášteru. Když císař Zikmund potřeboval peníze, byly statky zastaveny Zdeňkovi z Dršťky, držiteli Horšovského Týna. Když byli další držitelé Týna, Lobkovicové, potrestáni roku 1623 za odboj proti císaři, vrátil se městys klášteru, který ho vlastnil až do svého zániku roku 1782. Roku 1794 městečko vyhořelo. Ohni padlo za oběť 29 domů včetně radnice. Roku 1822 koupili městečko Thurn-Taxisové. Ves Staňkov odkoupil Horšovský Týn roku 1576, v majetku pánů zámků byla až do roku 1945.  

Městys byl od kláštera vybaven různými privilegii, vybíralo se zde mýto za přechod přes Radbuzu, pořádaly se trhy. Opat Adam Ruderich povolil městu používat od roku 1626 také vlastní pečeť. Obyvatelé městečka i vsi nacházeli obživu hlavně v zemědělství a řemeslech. Ve vsi byl mlýn i obecní kovárna. Patrně od roku 1602 se ve Staňkově vařilo pivo. Vařilo se zprvu podomácku, v 19. století ale existoval ve Staňkově i akciový pivovar, který byl prodán hraběti Trautmansdorfovi. Rozvoji Staňkova pomohla i poloha na hlavní železniční trati z Plzně do Domažlic (dokončena 1861). 

V okolí Staňkova se těžilo uhlí. První pokusy využít černé zlato se objevily již kolem roku 1800. Roku 1839 si založil svůj důl podnikatel Ondřej Ziegler. V letech 1867–9  pak vybudoval velkou novou sklárnu na lité a zrcadlové sklo poblíž nádraží. Výroba z ní se však přesunula nakonec do sousedního Holýšova, kde byly získány větší pozemky pro stavbu rozsáhlejšího podniku (viz Holýšov, Osvračín). Staňkov měl také dvě velké cihelny, z někdejší sklárny později vznikla keramička. Z podnikatelských rodin je třeba zmínit také rodinu Kreysů, kteří začínali ve Staňkově jako kupci, později založili právě cihelnu, která byla počátkem 20. století jedním z našich nejmodernějších podniků. (Viz Horní Kamenice, odkud rod pocházel.)

Ve Staňkově (městys) byla koncem 19. století také početná židovská obec. Roku 1890 zde žilo 78 Židů (tj. 3 % obyvatel). Typické místní příjmení byl Wilhelm (rod původně z Puclic). Velká část Židů se sem koncem 19. století přestěhovala právě z Puclic. Živili se hlavně obchodem. Najdeme zde i koželuhy, sklenáře či lékaře. Ve Staňkově se narodil pozdější americký univerzitní profesor, historik Fred Hahn (1906 – 2003 New York), který zkoumal hlavně dějiny druhé světové války. Poslední rabínem židovské obce ve Staňkově byl (do roku 1918) Šimon Adler, který zahynul v Osvětimi. Pocházel z Hartmanic u Sušice, v jeho rodném domě je dnes regionální židovské muzeum.

Ke staňkovským rodákům patří příslušníci rodu Wenigů, kteří prosluli jako spisovatelé či malíři. František Wenig (1849–1922) působil jako spisovatel a učitel v Praze a Litomyšli. Je připomínán jako literární objevitel Staňkovska. Nejznámější byl Adolf Wenig (1874–1940), který žil jako spisovatel v Praze. Roku 1902 vyšla v místním nářečí napsaná kniha „Vod nás s písničkami“, kterou vydal pod pseudonymen Jan Brázda. Zaměřoval se také na knihy pro děti. Napsal libreto opery Antonína Dvořáka „Čert a Káča.“ Třetí staňkovský rodák Josef Wenig (1885–1939) byl známým malířem a ilustrátorem, působil také v Praze ve Vinohradském divadle jako šéf výpravy. Rodák z Meclova Frank Wenig (1898- 1974) byl učitelem a redaktorem v Praze a v Plzni, psal také knihy a hry pro děti. K Wenigům jezdíval na návštěvu v 80. letech 19. století dramatik F. A. Šubert.

Jak vzniklo jméno Staňkov

Podle lidové etymologie vznikl název podle zvolání nejmenovaného panovníka. Když prý jeho kůň ztratil podkovu, navštívil místního kováře. A pravil: "Staniž se a kov!“ Podle druhé verze takto pravil husitský hejtman, snad dokonce samotný Prokop Holý, při cestě do bitvy u Domažlic. To už ovšem Staňkov dávno existoval. Ve skutečnosti vzniklo jméno patrně podle jména majitele místního dvora.

Spojení vesnice a městyse Staňkov

Dva Staňkovy existovaly až do roku 1938, kdy došlo k jejich spojení. Vyřešila se tak řada zmatků a nedorozumění, které měly s jejich existencí hlavně přespolní. Město a městys, ačkoli se stejným jménem, patřily původně každý do jiných krajů. Staňkov městys patřil k Plzeňskému a ves ke Klatovskému. Městys neměl ani vlastní kostel, na bohoslužby se chodilo na druhou stranu řeky ke sv. Jakubu. Od roku 1960 je Staňkov městem.

 Adolf Wenig

Literatura

Seznam literatury

Rejstříky

místní:

• Horní Kamenice
• Holýšov
• Osvračín
• Puclice

věcný:

• fara
• socha sv. Jana Nepomuckého
• kaple Panny Marie Lurdské

jmenný:

• Trautmannsdorfové
• Lobkovicové
• Thurn-Taxisové
• Adam Ruderich
• Ondřej Ziegler
• Fred Hahn
• Šimon Adler