Královské město Klatovy vyrostlo v průběhu 13. století na místě původní trhové vsi Chlattowe, jejímž dokladem je dnes již zaniklá rotunda sv. Jiří na Pražském předměstí. Tradiční zemědělsko-řemeslnické centrum přilákalo pozornost Přemysla Otakara II., který jej kolem roku 1260 povýšil na město. Král chtěl svou fundací podpořit zvláště ochranu důležité obchodní stezky směřující do Pasova a Straubingu. O velkorysém královském založení svědčí i netradiční lichoběžníkový půdorys, jenž byl s obdivuhodnou přesností vytyčen na nepravidelné vyvýšenině nad Drnovým potokem. Atypické umístění farního chrámu Narození Panny Marie na východním okraji města snad svědčí o existenci staršího dominikánského kláštera v jihovýchodní části náměstí. Městský obvod pak lemovaly mohutné kamenné hradby přerušované třemi branami, na západní straně pak posílené vodním příkopem napájeným od lubského mlýna. Byť město získalo povolení ke stavbě hradeb již od svého fundátora, došlo k jejich dokončení až za Jana Lucemburského, který také město nadal četnými privilegii. Královskou přízeň si vzkvétající Klatovy udržely ještě za císaře Karla IV. Město se řídilo právem Starého Města pražského, v 70. letech k němu přibylo právo odúmrti a popravy. Až roku 1378 se konal vůbec první výroční trh. Za husitských válek byly Klatovy nejprve vypleněny, posléze se však staly jedním z husitských vyvolených měst a radikální kněz Jan Čapek zde složil svou oslavnou píseň o vítězné bitvě na Vítkově. Právě husitství zároveň z města definitvně vyhnalo původní německé elity, neb ve městě v důsledku velké kolonizace žili z větší části právě němečtí měšťané.

Krátce po lipanské porážce si odbojné Klatovy kupodivu vysloužily potvrzení všech předchozích privilegií a od dob Jiřího z Poděbrad nesly městské písemnosti prestižní pečetě z červeného vosku.

Od 16. století byly Klatovy proslulé zvláště produkcí chmele, jenž odtud putoval až za hranice země. Věhlasné se staly i produkty textilního průmyslu, zvláště dámy si oblíbily klatovské roušky a šlojíře. Bílá Hora se do vývoje města zdaleka nezapsala tak radikálně, jak by se dalo očekávat, neb si Klatovy i nadále podržely své privilegované postavení v rámci regionu i vysokou úroveň řemeslné výroby. O rozvoj města se paradoxně postarala rekatolizační opatření, kdy přišedší jezuité v Klatovech podporovaly nejen bohatou výstavbu, ale učinili z nich i významné poutní místo. Počátkem 17. století tu dokonce Bohuslav Balbín sepsal svou Obranu jazyka slovanského, zvláště českého. Lavicemi věhlasného jezuitského gymnázia prošly takové osobnosti 19. století jako Václav Matěj Kramerius, Jindřich Vančura či Lubor Neiderle. V Klatovech studoval i Pavel Kristián z Koldína, který jako první písemně zaznamenal české městské právo, jehož knižní podoba vešla ve známost jako Koldínův zákoník schválený Rudolfem II. roku 1579.

Industrializace s sebou přinesla přenesení tradiční řemeslné výroby do moderních továren. Plátenictví se ve městě koncentrovalo do firmy Šumavan, kůže se ve velkém zpracovávaly v Kozaku, plzeňská Škodovka tu vybudovala výrobnu palivových pecí. Na počátek 19. století sahá také tradice pěstování klatovských karafiátů. První semínka přivezl v roce 1813 baron Volšanský a za necelých 100 let se město pyšnilo svým výsadním postavením mezi českými pěstiteli.

Koncem 19. století byla do Klatov zavedena železnice, avšak prudký rozvoj zvláště silniční dopravy vedl k zániku městského opevnění a v budoucnu i k rychlému rozkvětu předměstí. Na počátku 20. století byly budovány zvláště reprezentativní vilové čtvrti, druhá poloviny 20. století pak výrazně proměnila tvář města, když došlo k demolici řady významných staveb z důvodu budování silničního průtahu městem a zároveň k výstavbě velkých panelových sídlišť.

Historicky nejcennější část městské architektury naštěstí byla prohlášena v roce 1992 městskou památkovou zónou, tvoří ji vedle 3 kostelů a bývalých klášterních budov též radnice, zbytky opevnění a měšťanské domy.  

Obraz ronící slzy

V kostele Narození Panny Marie je za oltářem uchováván zázračný obraz. Jedná se o kopii italského obrazu s vyobrazením Panny Marie s Ježíškem z města Re, který do Klatov přinesl italský řemeslník Bartoloměj Rizzolti, přijatý za klatovského měšťana roku 1652. Rizzolti i jeho rodina drželi obraz ve velké úctě, tudíž jej ani v těžké životní situaci, kdy rodina velice zchudla, neprodali.

8. července 1685 se pak na obraze z nenadání objevily krvavé krůpěje. Taková událost samozřejmě ve městě vyvolala senzaci. Arcibiskup nařídil, že má být obraz až do odvolání uschován na neveřejném místě, a prozatím stanovil komisi, jež měla celou záležitost prošetřit. Jakmile byla arcibiskupem potvrzena zázračná moc obrazu, byl 23. září poprvé veřejně vystaven.

Obraz původně visel na místě, kde se dnes nachází kaple Zjevení Panny Marie, které se na památku umístění tohoto vzácného obrazu říká Chaloupka. Kromě toho, že měl obraz ronit krvavé slzy, vypráví jiná svědectví o tom, že prý Panna Marie dokonce pohybovala očima. Obraz pochopitelně vzbuzoval značnou pozornost po mnoho staletí, v 80. letech 20. století pak byl obraz podroben hematologické analýze a dle šetření byly krvavé skvrny na něm prohlášeny za skutečné.

Založení jezuitské koleje

Pobělohorské období není ani zdaleka pouze dobou útlaku a úpadku, o čemž svědčí i nebývalý kulturní a politický vzestup Klatov v důsledku „tolik nenáviděné“ rekatolizace. O všeobecný rozvoj města se totiž postarali v této době do města poprvé přišedší jezuité, jež zde díky mecenášství neblaze proslulého Martina de Hoeff Huerty založili nejprve rezidenci a později jezuitskou kolej. Zájem u původem nizozemského šlechtice de Hoeff Huerty o fundátorskou činnost v Klatovech vzbudil jezuitský misionář Albrecht Chanovský z Dlouhé Vsi, který Huertu ve 30. letech provázel těmito místy do Bavor na oslavy sv. Krve. Huerta se následně roku 1635 uvolil postoupit jezuitům statky, které ve městě vlastnil, jednalo se o Skřivánkovský a Korálkovský dvůr. Na jaře 1636 pak po získání císařského souhlasu do města přišli první jezuité. Představeným, tzv. superiorem, byl jmenován Andreas Stredonius, který nad klatovskými jezuity dohlížel nebývale dlouhou dobu do roku 1644, neb tradičně se řádoví představitelé střídali po 3 až 4 rocích. Po šesti letech dosáhl Stredonius povýšení rezidence na kolej a jeho nástupce Theodor Moretus, matematik a astronom, pak dal podnět k vystavění monumentálního kostela Neposkvrněného Početí Panny Marie a sv. Ignáce na klatovském náměstí. Jezuité město pozvedli nejen po stránce duchovní a intelektuální, nýbrž z něj učinili i významné poutní místo.

Karel Hostaš

1854-1934

Literatura

Seznam literatury

Soubory ke stažení

Pracovní list [řešení]

Rejstříky

místní:

• Chlattowe
• Pražské předměstí
• Drnový potok
• rotunda sv. Jiří

věcný:

• obchodní stezka
• jezuité
• karafiáty
• dominikáni
• lubský mlýn
• vodní příkop
• chmel
• roušky
• šlojíře
• poutní místo
• Obrana jazyka slovanského,
• Šumavan
• Kozak
• Škoda Plzeň
• městská památková zóna
• jezuitská kolej

jmenný:

• Přemysl Otakar II.
• Jan Lucemburský
• Jiří z Poděbrad
• Martin de Hoeff Huerta
• Jan Čapek
• Václav Matěj Kramerius
• Jindřich Vančura
• Lubor Neiderle
• Pavel Kristián z Koldína
• baron Volšanský
• Albrecht Chanovský z Dlouhé Vsi
• Andreas Stredonius
• Theodor Moretus