První zmínka o Újezdu je z roku 1357. Druhý název byl Újezd Svatého Kříže v Chodech. Farní ves v údolí Bystřického potoka obývali přimdečtí Chodové, spadali pod purkrabího královského hradu Přimda. Držitelé vsi měli za povinnost vykonávat manskou službu s jedním koněm pro Přimdu. Některý z manů si nechal v Újezdě postavit tvrz, která stávala v místech již dnes také neexistujícího zámku. Vznikla někdy na přelomu 14. – 15. století.

Kolem roku 1480 se do Újezda dostali Lamingenové z Albenreuthu, z jejichž rodu pocházel slavný Lomikar. Lamingenové (Lammingenové, Lammingerové) roku 1596 zbavili statek manských povinností. Inklinovali k protestantství. Wolf Friedrich přišel o majetek za svoji účast ve stavovském povstání, byl např. i velitelem hotovosti v Plzeňském kraji. Roku 1630 prodala královská komora majetek jeho bratrovi Wolfu Vilémovi (zemřel 1635), který byl přesvědčeným katolíkem. Jeho synové si panství, které podstatně rozšířil, rozdělili. Újezd připadl Wolfu Maxmiliánovi (Lomikarovi). Ten ho spolu s Bělou roku 1678 prodal a přesídlil do Trhanova, kde si postavil nový zámek.

Poblíž obce zhruba v polovině cesty mezi Újezdem a Bělou nad Radbuzou v místě, kde byla křižovatka tří polních cest, stávala sloupková boží muka. Byla zbořena někdy v 50. – 60. letech 20. století při scelování pozemků. Boží muka prý nechal postavit některý z pánů místního zámku, když zde v souboji zabil svého bratra. Boží muka měla podstavec, iónský sloup s hlavicí a kaplici s výklenky pro obrázky světců.

Buď již Lamingenové, nebo spíše další majitel Kašpar Kaplíř ze Sulevic postavili v Újezdě barokní zámek. Kašpar Zdeněk Kaplíř ze Sulevic se proslavil jako jeden z velitelů obrany Vídně proti Turkům roku 1683, zemřel již roku 1686. Majetek přešel na Cukry z Tamfeldu, protože třetí manželkou Kaplíře byla Anna Terezie Cukrová z Tamfeldu (zemřela 1712). Cukrové drželi panství do roku 1796, podporovali např. vznik početných malých skláren v okolí. Posledními majiteli panství byli Kocové z Dobrše (do roku 1945). Roku 1978 byl polorozpadlý zámek odstřelen. Zůstal jen zámecký park.

Kostel Povýšení sv. Kříže, který dal Újezdu jméno, stojí v obci dodnes. Ze starších obytných objektů, které unikly četným demolicím, je cenné roubené čp. 108 poblíž parku (vznik po roce 1900). Dochovaly se také některé vilky z 20. – 30. let 19. století.

Feinschl

V Újezdě u Svatého Kříže dlouhá léta řádil duch. Místní mu říkali Feinschl. Tušili, že jde o ducha jednoho z místních pánů, snad někoho z rodu Cukrů z Tamfeldu. Vypadal všelijak, jako vyjící černý pes, bludička nebo průhledné zjevení, jindy zase jako obyčejný chasník, který pomáhal sedlákům při sklizni. Mnozí setkání s ním odstonali. Lidé se báli vycházet po setmění ven. I za dne neradi chodili kolem zámku. Až poprosili o pomoc nového pana faráře. Ten dlouho hledal ve starých knihách, než našel recept, jak se ducha zbavit. Vstoupil pak s několika odvážlivci do panské hrobky za zámeckou zdí. Když otevřeli rakev, zjistili, že tělo pána, které tu už leželo mnoho let, vypadá jako živé. Kněz se začal modlit. Pak pronesl několik vět v jazyce, kterému ostatní nerozuměli. Udělal nad rakví znamení kříže a pokropil tělo svěcenou vodou. To se rozpadlo. Nad rakví se objevil bílý přízrak. Od té doby se už Feinschl neobjevil.

Mánesovi na zámku v Újezdě

V letech 1859 – 1863 přijížděli na zámek Újezd u Svatého Kříže jako hosté Kristiána Koce z Dobrše umělci, nejznámějším z nich byl malíř Josef Mánes (1820 – 1871), který se podílel na výzdobě Staroměstského orloje, navrhl sokolský kroj a prapor pražského Sokola, s oblibou maloval lidové kroje a zvyky. Jeho nejslavnějším obrazem je portrét Josefíny. V Újezdě vytvořil Mánes portrét Kristiánovy ženy Aglaji, rozené Auerspergové, a dalších členů rodiny. Maloval také krajinky a národopisné studie. Zámek navštívili i malíři Amálie Mánesová a Quido Mánes.

Wolf Vilém Lamingen

Zdeněk Kašpar Kaplíř ze Sulevic

Literatura

Seznam literatury

Rejstříky

věcný:

• křížový kámen
• zaniklá tvrz
• sklárna
• chodská vesnice
• kostel Povýšení sv. Kříže
• zaniklý zámek

jmenný:

• Lamingenové
• Kašpar Zdeněk Kaplíř ze Sulevic
• Kocové z Dobrše