Komponovaná krajina Plaska

Plasy - Okres Plzeň-sever

Základní informace

typ památky: Urbanistické celky
stavební sloh: baroko
historická epocha: novověk

Stručné představení

Otevřenou krajinu polidšťují kapličky, boží muka, sochy, křížky a další drobné sakrální památky stavěné u cest pro ochranu poutníků i jako připomínky dávných událostí.

Historie

Plaským opatům se ve druhé polovině 17. a v první polovině 18. století podařilo vybudovat nejrozsáhlejší souvislé panství na Plzeňsku, kde následně mohli realizovat velkorysé krajinné a architektonické záměry. Právě činnost plaských cisterciáků bývá dávána za příklad systematického utváření tzv. barokní krajiny. Země byla v době třicetileté války silně zdevastována, a pro nastartování poválečné hospodářské konjunktury bylo potřeba provést obnovu její výrobní základny. Byly znovuzakládány rybníky, kultivovány lesy, rozměřována pole, louky a pastviny, obnovována sídla a zahušťována síť cest mezi nimi. Základní rozvrh zastavěných a obhospodařovaných ploch byl utvořen již za vrcholně středověké kolonizace, baroko však do tohoto rozvrhu vneslo řád, kompozici a nové krajinné dominanty, ať se jednalo o rozsáhlé poutní areály, nebo drobné kapličky na křižovatkách cest.

Z hlediska plánovité obnovy kulturní krajiny, prováděné na plaském panství po několik desetiletí, vynikají především aktivity opata Eugena Tyttla. Centrem krajinné kompozice se přirozeně stal areál kláštera, přestavěný v letech 1710–1740 podle plánů Jana Blažeje Santiniho a pod ideovým dohledem samotného opata. Druhou dominantu tvoří poutní areál s proboštstvím v Mariánské Týnici u Kralovic, realizovaný opět podle Santiniho projektu v letech 1711–1751. Ten svou architekturou, založenou na přísném centrálním geometrismu, prozařuje okolní krajinu a dává jí řád a harmonii. Důležitá je symbolická složka stavby. Mariánské zasvěcení vychází ze starobylé cisterciácké spirituality a vyjadřuje, že kraj se nachází pod ochrannou rukou Panny Marie. Osobitý krajinný ráz ovšem utvářejí vedle sakrálních staveb i objekty vystavěné pro čistě utilitární funkce. Jedná se o hospodářské dvory, které na Plasku tvoří unikátní soubor mimořádného významu. Řada z nich v baroku vznikla na místě středověkých klášterních dvorů (grangií), jiné byly založeny v této době nově, v několika případech dokonce na místě zrušených a přesunutých starších vesnic. To je případ Býkova, vystavěného v letech 1703–1708, nebo Hubenova, stavěného v letech 1726–1738 Matějem Ondřejem Kondelem podle Santiniho projektu. Na opata Tyttla pak v péči o klášterní dvory navázali opati Celestin Stoy (1738–1748) a Silvestr Hetzer (1748–1755). Kromě toho, že se dvory v 18. století zásadní měrou podílely na ekonomice klášterního velkostatku, plnily rovněž funkce estetické, a to jak svou architekturou, tak umístěním v krajině. Zpravidla jsou situovány na plochých svazích, nebo v údolích podél vodních toků. Mezi dvory a dalšími dominantami i mezi dvory vzájemně fungují pozoruhodné krajinně-urbanistické vztahy. V tomto směru zvláště vyniká vazba mezi klášterem, dvorem Sechutice, Mariánskou Týnicí a Hubenovem, vyjádřená cestami a částečnými pohledovými osami. Kulturní krajinu na severním Plzeňsku, jak se zformovala v barokním období z velké části za účasti architekta Santiniho, dále dotvářejí vesnické kostely (např. Kozojedy, Všehrdy), kaple (Mladotice, Nadryby) a fary (Žebnice), které se staly novými dominantami vesnic středověkého původu. Otevřenou krajinu polidšťují kapličky, boží muka, sochy, křížky a další drobné sakrální památky stavěné u cest pro ochranu poutníků i jako připomínky dávných událostí. Z ostatních krajinných úprav můžeme dodnes obdivovat pozůstatky staletých stromořadí, především na tzv. staré plaské cestě mezi klášterem a Mariánskou Týnicí. Cesta byla koncipována jako široká, přímá komunikace s jasně reprezentativní funkcí, zvýrazněnou na důležitých místech kvalitními sochařskými díly.

Krajinná památková zóna Plasko byla vyhlášena v roce 1996. V současné době vrcholí práce na obnově staré plaské cesty a probíhá snaha o zapsání kulturní krajiny Plaska na seznam světového dědictví UNESCO.

Fotografie

Komponovaná krajina Plaska