Hostouň, německy Hostau, je od roku 2006 opět městem. Leží u Starého potoka, má úzké vřetenovité náměstí, v jehož horní části stojí kostel sv. Jakuba. K roku 1238 je zmíněn Gumpert z Hostouně, po něm vlastnili Hostouň jeho čtyři synové: Pavlík, Zdeslav, Lev a Dobrohost. Příslušníci tohoto rodu sloužili českým panovníkům. V Houstouni sídlili ve středověku krátce i hornofalčtí Waldthurnerové, kteří se sem dostali snad sňatkem (od roku 2004 je Waldhurn partnerským městem Hostouně). Vladykové z Hostouně, kteří se sem zase vrátili, jsou zde zmiňováni až do doby před husitskými válkami. Gumpertovi potomci drželi v 1. polovině 14. století také hornofalcký hrad Reichenstein a městečko Schönsee, než je někdy v letech 1333 - 34 odprodali Oldřichovi z Leuchtenberska. V 2. polovině 14. století vlastnili Hostouňští krátce i Mutěnín. K roku 1404 máme první zmínku o mlýně v nedalekých Hoštěticích, který byl jedním z nejstarších v kraji.

Někdy před rokem 1423 získal Hostouň příznivec krále Zikmunda Ctibor z Volfštejna, manžel Elišky z Kolovrat. Jejich syn Ctibor sloužil ve vojsku vévody Ludvíka Bavora, oženil se s bavorskou šlechtičnou Angelou z Waldau. K dalším držitelům Hostouně patřili Kolovratové, Gutštejnové a Rabštejnové. Jako městečko je Hostouň zmiňována v pramenech již roku 1456. 

V roce 1587 získala Hostouň na přímluvu Jiřího z Gutštejna polepšený městský znak, ve kterém se objevuje i motiv tří jeleních parohů z erbu Gutštejnů. Jiří z Gurštejna také Hostouň povýšil na město a udělil jí právo konat další dva trhy a jeden speciální trh koňský. Ještě roku 1598 bylo stanoveno, že členem městské rady se smí stát pouze Čech. Je možné, že město mělo hradby. Ještě roku 1838 totiž existovala Horní brána.

Jiříkův strýc Jindřich Lorenz (Vavřinec) z Gutštejna se zapojil do stavovského povstání proti Ferdinandu II., skončil ve vězení na Zbirohu a přišel o majetek. Roku 1622 tak koupil Hostouň od císařské komory císařský komorník Zdeněk Vratislav z Mitrovic, aby statek již roku 1623 prodal Kristýně Kordule Černínové, manželce Protivy Černína z Chudenic. Oba manželé byli zbožní katolíci. Kordula nechala postavit novou kapli Božího Těla, která se však nedochovala. Protiva Černín byl také poslední českou vrchností. Jeho dcera Anna prodala panství roku 1656 Adamu Matyáši Trautmansdorfovi (panství Horšovský Týn).

Za Trautmansdorfů (do roku 1945) nastal příliv německých obyvatel. Hostouňští nelibě nesli, že se stali vlastně periferií, vrchnost na jejich práva právě nedbala, jsou doložené jejich stížnosti. Do roku 1765 zasedal v Hostouni ještě hrdelní soud IV. třídy. Šibenice stávala na návrší jihovýchodně od dnešního železničního mostu (Šibeniční vrch). Od roku 1850 do roku 1949 bylo v Hostouni sídlo soudního okresu.

Roku 1877 vypukl velký požár, který zničil 43 domů i celou svezenou úrodu. Hořet začalo 19. srpna v noci v jedné z místních stodol. Poškozen byl i kostel, ve kterém spadla klenba a shořela barokní střecha.
 Hostouň proslula krajkářstvím, hrnčířstvím a výrobou stuh. Keramika se vyvážela i do ciziny (džbány lahvicovitého tvaru, soudkovité krajáče se širokým dnem, glazury hlavně sytě hnědé). Roku 1910 byla Hostouň připojena k železnici (trať Domažlice – Tachov). Ani to však většímu hospodářskému rozvoji nepomohlo. Po začátku 1. světové války byl do Hostouně a okolních panských dvorů přemístěn vojenský hřebčín z Haliče. Chov koní se tak stal další věcí, kterou byla Hostouň proslulá až do konce druhé světové války. Byl zrušen roku 1952. Roku 1945 odtud Američané odvedli stovky koní, mezi kterými byli i vzácní bílí lipicáni.
Po druhé světové válce se charakter Hostouně zcela změnil. Německé obyvatelstvo odešlo, Hostouň zažila řadu demolic, i přímo na náměstí. Historický charakter centra narušila výstavba silnice a bloku panelových domů. Na zámku po roce 1968 bydleli sovětští vojáci. Až po roce 1989 přišla příznivější doba. Začala také oprava zámku.

Proč byla postavena kaple Božího Těla v Hostouni?

Kristýna Kordula Černínová nechala v 17. století postavit kapli Božího Těla. Zbožnou katoličku zaujala stará místní legenda. Podle krvavého vyprávění měli Židé z Hostouně a Bernartic roku 1427 ukrást z kostela v Bernarticích sedm hostií. V Hostouni se je snažili zneuctít, píchali do nich nožem a vidličkou, ale stal se zázrak a vytryskla z nich krev. Židé se polekali a zahrabali je na okraji Hostouně. Když se vše prozradilo, byli všichni viníci upáleni. Oživení příběhu bylo projevem dobového antisemitismu, kterému se v období vypjatého barokního smýšlení opět dostávalo sluchu. Na místě, kde měly být dle pověsti hostie zakopány, nechala Kordula postavit novou kapli Božího Těla. Vysvěcena byla roku 1636. Zázrak s hostiemi zde byl vymalován na rozměrných obrazech, včetně popisu. Kordula a její manžel Protiva byli v kapli také pohřbeni. Protiva zemřel roku 1634, Kordula roku 1635, tedy ještě před dokončením kaple. Náhrobník obou manželů byl roku 1838 odvezen a zasazen ve vnější zdi kostela Svaté Anny na Vršíčku u Horšovského Týna. Hostouňská kaple již neexistuje, byla prodána v dražbě a zbořena v letech 1802 – 1803. Mramorovu podlahu z kaple si Trautmansdorfové rovněž odvezli a použili ji v kuchyni na zámku v Horšovském Týně. Kaple stávala naproti vchodu do farního kostela. Obrazy z ní jsou dnes na zámku v Horšovském Týně, je na nich zřetelná původní podoba mnoha staveb v Hostouni a Bernarticích.

Záchrana lipicánů

Díky iniciativě sudetských Němců a především spisovatelky Brigitte Peter se nejznámější událostí z dějin Hostouně stala záchrana místních koní na konci druhé světové války. Hostouň a okolní vsi prosluly chovem koní. Za války jich sem přibyly stovky navíc. Ještě roku 1943 se psalo v německých novinách o idylce zelených plání u starobylého německého městečka Hostouň, kde našla útočiště vzácná plemena koní. Bílí lipicáni zde byli připravováni přímo pro španělskou dvorní školu ve Vídni. Na konci války, když místní zaslechli první výstřely v okolí, se začali starat hlavně o svá zvířata. Podplukovník Hubert Rudolfsky se i přes odpor svého velení rozhodl informovat americkou armádu o situaci. Díky iniciativě místních veterinářů Dr. Rudolfa Lessinga a Dr. Wolfganga Krolla byli koně 28. 4. 1945 předáni Američanům. Jejich velitelem byl Charles H. Reed. Američané vjeli bez odporu do Hostouně, místní jim vytvořili přímo uvítací špalír. 15. května pak následoval transport stovek lipicánů, arabských koní, plnokrevníků i chovných kozáckých koní od Dunaje a z Uralu přes hranice. Koně byli odvedeni do Bavor, do blízkosti města Kötzting. Odešel s nimi i Dr. Lessing, který po krátkém zajetí vstoupil na doporučení amerického velitele Reeda do služeb americké armády.

Jiří z Gutštejna

Erich Fischer

Literatura

Seznam literatury

Rejstříky

věcný:

• fara
• socha sv. Jana Nepomuckého
• keramika
• hřebčín
• Svatotrojiční sloup

jmenný:

• Gutštejnové
• Kolovratové
• Rabštejnové