- Panská sídla
Zámek Kopec v Prostiboři
Prostiboř - Okres Tachov
Základní informace
typ památky: Panská sídla - zámky
stavební sloh: gotika, renesance, baroko, klasicismus
historická epocha: středověk, novověk, moderní doba
Stručné představení
Kdysi malebný barokní a zčásti klasicistní zámek v blízkosti obce Prostiboř byl ve druhé půli minulého století vážně poškozen, nyní probíhá jeho postupné obnova.
Historie
Zhruba kilometr severovýchodně od středu obce Prostiboř se na ostrožně nad řekou Úhlavkou nachází zámek Kopec, z hlediska architektonického i historického pozoruhodná památka, která se po přechodu do rukou státu v roce 1945 proměnila v ruinu. Můžeme pouze doufat, že před úplným zničením ji zachrání oprava, která započala před několika lety z iniciativy obecně prospěšné společnosti.
Na místě zámku stávala ve 13. století dřevěná tvrz. Záhy byla nahrazena kamenným hradem. Jeho hlavní součástí byla mohutná válcová obytná věž, která byla užívána až do roku 1799, kdy byla v rámci přestavby stržena. Počátkem 14. století byla panská rezidence rozšířena, díky čemuž zaujala stejný prostor jako dnešní zámek a získala půdorys, který v základních rysech odpovídá současnému stavu. Lichoběžníková dispozice byla určena obvodovou hradbou, při její vnitřní straně se nacházely obytné budovy. Prostibořské zboží odkoupil po polovině 14. století kladrubský klášter, dokázal ho však udržet pouze do počátku následujícího věku. Roku 1421 dobylo opevněné sídlo kališnické vojsko, po skončení husitských válek docházelo k častému střídání majitelů. Jediným výrazným zásahem, jímž se do podoby hradu promítl renesanční sloh, bylo namalování fresek svatého Kryštofa a Poslední večeře, které zdobily interiéry prvního patra jižního křídla areálu. Dalekosáhlé změny naproti tomu přinesla barokní přestavba, která kromě úpravy vnitřních prostor zahrnovala rozebrání a nové zbudování severozápadního nároží a části východního traktu zámku. Kolem roku 1800 proběhla rozsáhlá rekonstrukce objektu, která se nesla ve znamení klasicismu. Na nádvoří přibyla krytá pavlač nesená arkádami, která spojovala místnosti prvního patra. Část vnitřních prostor byla opatřena plackovými klenbami a freskami. Mezi lety 1845 a 1945 vlastnil rezidenci rod Löwensteinů, poté se ocitla ve správě státu.
Na přelomu šedesátých a sedmdesátých let 20. století započala nepochopitelná devastace památky, která se do té doby nacházela v dobrém technickém stavu. Zdravému rozumu odporující úmyslné vyřezání stropních trámů způsobilo zřícení většiny stropů v prvním patře, počátkem osmdesátých let stavba vyhořela. Poté v rychlém sledu docházelo k postupnému propadání kleneb, krovů i částí pavlače. Před několika lety začala naléhavě potřebná oprava zámku, která na sebe zatím vzala podobu statického zajištění zbylých objektů a vybudování nové střechy.
Další
Literatura
Rejstříky
místní:věcný:
jmenný: