Bývalý františkánský klášter stojí na místě starého městského špitálu, který existoval už v předhusitské době. Jeho součástí byl gotický kostelík svaté Máří Magdaleny, v pramenech poprvé zmíněný roku 1400. Roku 1421 byl komplex, který ležel za hradbami poblíž toku řeky Mže, vážně poškozen během neúspěšného obléhání Tachova husity. Poničený areál spravoval řád křižovníků s červenou hvězdou, který byl roku 1466 vystřídán františkány. Nedostatek finančních prostředků umožňoval provádět pouze nejnutnější opravy, špitál se skromným svatostánkem si proto dlouho udržovaly původní vzhled. Situace se změnila až s vypuknutím třicetileté války. Roku 1621 byla do té doby otevřená chrámová loď opatřena valenou klenbou, gotická svatyně byla prodloužena a rozšířena. Zdroje potřebné k velkorysé barokní přestavbě poskytla formou daru hraběnka Barbora Františka z Vrtby. Rekonstrukci konventu, která proběhla v letech 1686 až 1689, vedl architekt Martin Allio, jemuž byla svěřena i následná obnova kostela svaté Máří Magdaleny. Roku 1695 byla náročná renovace areálu dokončena. V dubnu 1748 zničil zhruba třetinu Tachova včetně františkánského kláštera požár. Oprava klauzury byla dokončena v půli padesátých let 18. století, chrám, který byl doplněn vysokou věží, upravil v pozdně barokním slohu stříbrský architekt Johann Beer. V únoru 1945 byl sakrální objekt poškozen bombardováním, do roku 1949 byl s výjimkou věže restituován do původní podoby. Konvent byl zrušen roku 1950, opuštěný areál pak začalo spravovat městské muzeum. Svatostánek postihlo uzavření až roku 1963, na rozdíl od kláštera byl však po roce 1989 obnoven. V současnosti budovu vlastní plzeňské biskupství, které ji dlouhodobě pronajímá pravoslavné církvi.

Čtyřkřídlá patrová stavba obdélníkového půdorysu obklopuje dvůr, kolem něhož se vine kvadratura s křížovou klenbou. V jižním traktu je umístěn refektář s valenou klenbou s lunetami a nástropními štukovými rámci, zdobený freskami ze třicátých let 19. století. Navenek působí komplex skromně, úsporné fasády bez architektonického členění a dekorací, typické pro mendikantské řády, mu propůjčují nenápadný a ordinérní vzhled.

Na zformování dnešní podoby chrámu svaté Máří Magdaleny se rozhodující měrou podílely úpravy, které svatyně prodělala v polovině 18. století. Svou daň si však vybralo letecké bombardování na sklonku druhé světové války, které zcela zničilo kostelní věž, k jejíž obnově už poté nedošlo. Na obdélníkovou loď navazuje půlkruhově uzavřený presbytář, západnímu průčelí vévodí vystouplý střední rizalit, vrcholící trojúhelníkovým štítem se třemi sochami. V interiéru se nachází valená klenba s lunetami, závěr kněžiště je opatřen konchou. Stěny a strop zdobí fresky z první poloviny 19. století. Většina mobiliáře vznikla kolem roku 1750, rokokový hlavní oltář rámového typu se pyšní obrazem svaté Máří Magdaleny z 19. století a raně barokními skulpturami svatého Františka z Assisi a Jana Kapistrána.

Literatura

Seznam literatury

Rejstříky

místní:

• Mže

věcný:

• křížovníci s červenou hvězdou
• plzeňské biskupství
• františkáni
• pravoslavná církev

jmenný:

• Barbora Františka z Vrtby
• Martin Allio
• Johann Beer