Plzeň-Vnitřní Město

Plzeň-Vnitřní Město - Okres Plzeň-město

Základní informace

typ památky: Nezařazeno

Stručné představení

Jedno z nejmladších a brzy i největších královských měst vzniklo přeložením tzv. Staré Plzně, na území dnešního Starého Plzence, na výhodnější místo v Plzeňské kotlině koncem 13. století.

Památky v oblasti

Arciděkanství v Plzni (čp. 234)

Arciděkanství v Plzni (čp. 234)
Sídlo plzeňského biskupství jako jedna z architektonicky nejcennějších budov na Náměstí Republiky sloužilo již od poloviny 14. století jako sídlo faráře. Vrcholně gotickou podobu mu však vetknul v roce 1710 Jakub Auguston.  

Františkánský klášter s kostelem Nanebevzetí Panny Marie v Plzni (čp. 121)

Františkánský klášter s kostelem Nanebevzetí Panny Marie v Plzni (čp. 121)
Nejvýznamnější památka klášterního života v Plzni je bezpochyby gotický františkánský klášter a kostel Nanebevzetí Panny Marie, jejichž počátky sahají do doby založení města.  

Historické jádro města Plzně

Historické jádro města Plzně
Nová Plzeň byla založena na soutoku čtyř řek nedaleko významného královského správního centra Staré Plzně, dnešního Starého Plzence, lokátorem Jindřichem koncem 13. století. 

Hotel Continental v Plzni (čp. 312)

Hotel Continental v Plzni (čp. 312)
Nejreprezentativnější plzeňský hotel Continental hostil od roku 1895 řadu významných osobností. Během války byl výrazně poškozen a v 50. letech zestátněn. Dnes je opět jedním z nejluxusnějších plzeňských hotelů.

Klášter dominikánek s kostelem sv. Anny v Plzni (čp. 179)

Klášter dominikánek s kostelem sv. Anny v Plzni (čp. 179)
Vrcholným dílem stavitele Jakuba Augustona je klášter dominikánek s kostelem sv. Anny vystavěný na podnět dcer Václava Ignáce Vratislava z Mitrovic před rokem 1735.

Kostel sv. Bartoloměje v Plzni

Kostel sv. Bartoloměje v Plzni
Stavba neobvykle umístěné nejvyšší gotické sakrální stavby v Čechách započala nejpozději roku 1342. Kostel zasvěcený sv. Bartoloměji v roce 1993 po zřízení plzeňské diecéze získal statut katedrály.

Fotografie neexistuje.

Městské domy se sgrafity Mikoláše Alše v Plzni (čp. 252, 235, 53)
Spolupráce architekta Rudolfa Stecha a malíře Mikoláše Alše dala vzniknout necelým dvou desítkám zajímavých novorenesančních domů, jejichž fasády zdobí Alšovy výjevy z českých dějin.

Měšťanské domy v Plzni

Měšťanské domy v Plzni
Na náměstí Republiky a v jeho bezprostřední blízkosti najdeme řadu památkově velmi cenných měšťanských domů, nejčastěji renesančního původu, proměněné do současné podoby řadou úprav od baroka až po historismus 20. století.  

Morový sloup v Plzni

Morový sloup v Plzni
Plzeňský morový sloup na náměstí Republiky v roce 1681 zhotovil na popud městské rady Jan Mejlík a sochami ozdobil Kristián Widman.

Národopisné muzeum Plzeňska

Národopisné muzeum Plzeňska
Muzeum, sídlící v tzv. Chotěšovském domě na náměstí Republiky, se zabývá výzkumem a prezentací regionální historie a etnografie.

Patton Memorial Pilsen

Patton Memorial Pilsen
Expozice zaměřená na závěrečnou fázi druhé světové války v regionu a úlohu americké armády je umístěna v prostorách společenského domu Peklo.

Radnice v Plzni (čp. 1)

Radnice v Plzni (čp. 1)
Plzeňská radnice jako symbol moci a properity města byla přestavěna Giovanni de Statiou v pol. 16. století, stala se tak vůbec prvním renesančním domem v Plzni.  

Západočeské muzeum v Plzni

Západočeské muzeum v Plzni
Stěžejní význam pro výzkum a prezentaci kulturních dějin Plzeňského kraje má Západočeské muzeum v Plzni, jedna z největších muzejních institucí v ČR.

Historie

Osídlování Plzeňské kotliny již od pravěku bránilo hornaté pásmo Brd, které tvořilo jakousi přírodní bariéru jinak rovinaté krajině na soutoku čtyř řek. Na území dnešní Plzně sice již na počátku konstituování přemyslovských Čech existovalo několik, vesměs klášterních, vsí, avšak základy středověkého města se rýsovaly na jihovýchodním okraji Plzeňské kotliny, v místech, kde se dnes nachází Starý Plzenec. Opevněné hradiště na vrchu Hůrka bylo strategicky položené v blízkosti významné řezenské obchodní stezky a tvořilo důležitý opěrný bod hradské soustavy. V průběhu 13. století však začalo ztrácet svůj význam v souvislosti s rozpadem staré obranné a mocenské struktury a zároveň i v důsledku kolonizace, neboť toto nevhodné umístění Staré Plzně v okolí vrchu Hůrky neumožňovalo vznik klasického opevněného, vrcholně středověkého města.

S radikální myšlenkou přesunu městských práv na nové, výhodnější místo zřejmě přišel již Přemysl Otakar II., avšak realizaci založení tzv. Nové Plzně dokončil až Václav II. kolem roku 1292, kdy pověřil lokátora Jindřicha, zároveň i prvního plzeňského rychtáře, aby v blízkosti malického kostela Všech svatých, na soutoku Úhlavy, Úslavy, Mže a Radbuzy, lokoval nové královské město.

Plzeň, jež zároveň byla strategickým uzlovým bodem hned tří významných obchodních cest, získala stejná práva jako její „mateřské“ město na území dnešního Starého Plzence. Měšťané se řídili právem Starého Města pražského a církevní správu mělo na starosti arcijáhenství.

Základem nového města bylo rozlehlé centrální náměstí obdélníkového tvaru, z jehož koutů a středů delších stran vybíhala pravidelná šachovnicová síť ulic. Důležitým atributem středověkého města bylo opevnění. Důmyslný obranný systém doplňovala čtveřice bran: Malická, Litická, Skvrňanská a Pražská. Sakrální stavby se koncentrovaly v těsné blízkosti náměstí a poněkud nezvykle bylo pro hlavní farní kostel zvoleno místo dokonce přímo na rynku.

Za husitství byla poprvé prověřena účinnost plzeňského pasivního obranného systému, neboť po krátké husitské epizodě s radikálním kazatelem Korandou, se Plzeň stala nadlouho katolickou baštou, jež byla pochopitelně trnem v oku nejen husitským radikálům. Město však hrdinně odolalo několikerému obléhání, byť neopevněná předměstí ze strategických důvodů lehla popelem.

V pohusitské době prošlo město výraznou proměnou. Původně převažující německé město se začalo v 15. století počešťovat. V roce 1507 postihl Plzeň ničivý požár, který ale ve svém důsledku vedl k výstavbě mnoha unikátních renesančních budov, mezi nimiž zvláště vyniká symbol městské samosprávy, výstavní plzeňská radnice z poloviny 16. století.

Vzkvétající Plzeň, která dokonce v letech 1599 až 1600 hostila samotného císaře Rudolfa II. s jeho dvorem, však neblaze zasáhla 30letá válka. Hned na podzim roku 1618 oblehl město generál stavovských vojsk Petr Arnošt Mansfeld, jemu se mu také posléze podařilo pokořit plzeňské hradby a město dobýt. Ačkoli roku 1621 Plzeň znovu ovládla císařská strana, poničené centrum i vypálená předměstí se jen velmi pomalu vzpamatovávala. V samém závěru války navíc plukovník Johann de la Coronna nechal opevnění doplnit o několik bastionů a ravelinů, což ve svém důsledku znemožnilo obnovu předměstí do jejich předválečného stavu.

Svízelné období poválečné obnovy vrcholilo s počátkem 18. století, kdy Plzni vetkl novou barokní podobu stavitel Jakub Auguston mladší. Náměstí nově dominovala honosná budova arciděkanství, na jihozápadním nároží vyrostl klášter dominikánek, mnohé měšťanské domy získaly barokní fasády.

Koncem 18. století Plzeň proměnily josefínské reformy. Klášter dominikánů byl zbořen, jejich ženský protějšek byl pouze zrušen a budova adaptována k jiným účelům. Vnitroměstské hřbitovy se přesunuly za hradby. Zanikla ohradní zeď u sv. Bartoloměje s domky řemeslníků. Od roku 1795 pak městská rada přistoupila k postupnému rušení městského opevnění, které již tou dobou bránilo dalšímu rozvoji města. Purkmistr Martin Kopecký dále podnítil zakládání městských parků, jež jsou dodnes pro Plzeň zcela signifikantní.

Na počátku 19. století Plzeň protlo několik císařských silnic, jež do budoucna předurčily její urbanistický vývoj, stejně jako železnice, která byla nezbytnou zvláště pro nově se formující průmyslovou část západočeské metropole. Výstavba se nyní, z pochopitelných důvodů, soustředila především na předměstí, kde průběžně vyrůstaly rozsáhlé průmyslové areály. V roce 1869 odkoupil Emil Škoda pobočku sedlecké železárny hraběte Waldsteina na Skvrňanském Předměstí a jeho továrna před koncem 19. století zaměstnávala již 1350 lidí. Na Pražském předměstí zase vyrostl komplex pivovarů. Obrovský rozmach Škodových závodů až do počátku 1. světové války výrazně zasáhl do urbanistického vývoje města. Nedostačující prostory vedly k přesunutí výroby na vhodnější místo, nový komplex vystavěný mezi Skvrňanským Předměstím a chebskou ulicí však exponenciálnímu nárůstu průmyslového koncernu nedostačoval, navíc se tím znemožnil růst Plzně západním směrem a město bylo příliš zatěžováno exhalacemi. Po 2. světové válce navíc Plzeň doplatila na válečnou transformaci Škodovky ve zbrojní továrnu, kdy velkou část města zasáhly spojenecké bomby.

Ačkoli nikdy nebyl zpracován asanační plán pro Plzeň, podlehla řada velmi cenných historických budov demolici. Koncem 19. století se totiž Plzeň měnila vedle průmyslového centra také v kulturní metropoli, v letech 1899 až 1902 okrášlilo jihovýchodní část historického jádra Velké divadlo, v jehož bezprotřední blízkosti již stála Velká synagoga z let 1888 až 1892 a německý protestantský kostel z poloviny 19. století. Architekt Rudolf Štech nechal posléze vyzdobit řadu domů v oblasti ohraničené ulicí Koperníkovou, Mánesovou a Klatovskou třídou sgrafity Mikoláše Alše připomínající výjevy z dějin Plzně a Plzeňského kraje.

Od počátku 20. století se stavební aktivita koncetrovala převážně na oblast předměstí a posléze i do okolních vesnic. Americká třída byla za první republiky konečně propojena Wilsonovým mostem s hlavním nádražím. Ve 20. letech byla navíc regulována Radbuza a v návaznosti na to zasypána Mlýnská strouha. Na delší čas se novou dominantou Americké třídy stala budova tzv. Mrakodrapu, jejímž autorem byl architekt Hanuš Zápal.

Po mnichovském diktátu se Plzeň změnila v pohraniční město s významným zbrojním průmyslem. Severozápadně od Lochotína navíc vyrostl tzv. Berlín, část města, kde žili výhradně, během války příchozí, Němci. Skrze bombardování koncem války vzalo za své více jak 70 % plzeňských továren, hlavní nádraží s jeho nejbližším okolím a nešťastnou náhodou i Doubravka.

Ačkoli po válce již pozornost směřovala především do předměstských částí Plzně, přesto bylo zničeno ještě několik cenných objektů v centru města. Kvůli dostavbě pošty zanikla barokní solnice a dům U Knoblochů v Sedláčkově ulici. V roce 1967 padly za oběť moderní zástavbě domy čp. 232 a 233 na západní straně náměstí.

Architektonická i historická hodnota vnitřního města byla doceněna až v roce 1989, kdy byla tato část vyhlášena městskou památkovou rezervací.

Významné pověsti

Plzeňské domy hrůzy

Plzeňské náměstí obklopuje řada významných, historicky i architektonicky cenných domů, z nichž téměř každý má nějakou tu domovní pověst, která vypráví o bezhlavých přízracích, černých paních, ukrytých pokladech a dalších podobných strašidlech.

V Scriboniovském domě na východní straně náměstí Republiky, kde těsně před svou smrtí pobýval Valdštejn, se údajně zjevuje hned několik takových podivných bytostí. Lidé tu prý viděli černého psa, jemuž z tlamy šlehají plameny, ale také ducha jakéhosi důstojníka, který obcházel kolem krbu v prvním patře. Čas od času tu prý bývá vidět i jakýsi tajemný stařec a černá paní umouněná od sazí. Tito všichni snad hlídají Valdštejnův poklad, který je kdesi v útrobách tohoto domu schovaný.

Ani plzeňská radnice však není řádění přízraků uštědřena. Říká se, že se jeden zedník, opravující radní dům v roce 1895, zbláznil poté, co spatřil ducha známého vojevůdce chodského povstání Jana Sladkého Koziny. Kozinův přízrak si tu prý každých sto let připomíná výročí svého procesu, neboť roku 1695 byl zde na radnici odsouzen ke smrti provazem.

Majitele a návštěvníky Gerlachovského domu zase naopak trápí duch bezhlavého rytíře a v Guldenovském domě duch malé holčičky bedlivě střeží poklad, jenž tu zakopali její protestanští rodiče, narychlo za husitských válek opuštějící katolickou Plzeň.

Významné události

Dobytí Plzně Mansfeldem

Plzeň platila již od středověku za nedobytnou pevnost. Tento její status byl narušen v dějinách pouze jedinkrát, a to na počátku 30leté války, kdy se stavovskému vojsku v čele s generálem Mansfeldem podařilo důmyslné opevnění pokořit.

Dlouhodobé, relativně poklidné soužití katolíků a nekatolíků už od konce husitských válek definitivně vzalo za své v květnu roku 1618, kdy české nekatolické stavy sesadily katolickou císařskou moc zastoupenou pražskými místodržícími a samy se chopily prozatimní správy Čech. Čeští stavové, vědomí si svého kroku proti českému králi, narychlo sestavili vlastní vojsko, aby byli připraveni na střet s katolickou stranou. Tou dobou řada katolíků utíkala ze země a někteří se uchýlili právě do dobře opevněné Plzně, odkud měli blízko k zemským hranicím, které hodlali v blízké době překročit. Plzeň měla sice perfektní pasivní obranu, ale jinak trpěla nedostatečným vyzbrojením. Mansfeld se tedy strategicky vydal dobýt západočeskou katolickou baštu dříve, než se město stihne na případný útok připravit.

Mansfeldova armáda dosáhla plzeňského předměstí 19. září, generál ale místo přímého útoku zvolil taktiku vyhladovění a Plzeň oblehl. Během měsíce plzeňským obráncům docházelo jídlo i munice, zatímco Mansfeld doplnil zásoby a posílil dělostřelectvo. 21. listopadu se mu podařilo v místech dnešní Dřevěné ulice prorazit městskou hradbu a po několikahodinové, úmorné bitvě město obsadit.

Aby toho nebylo málo, vyžádal si Mansfeld od zubožené Plzně ještě 120 000 guldenů jako válečné reparace a dalších 47 000 florinů jako výpalné.

Mansfeldovo dobytí Plzně není jen významnou událostí plzeňských, nýbrž i evropských dějin, neboť můžeme říci, že toto první velké vítězství protestantů lze zároveň považovat za počátek třicetileté války.

Významné osobnosti

Jakub Auguston

asi 1668 - 1735

Fotografie

Arciděkanství v Plzni (čp. 234)Františkánský klášter s kostelem Nanebevzetí Panny Marie v Plzni (čp. 121)Historické jádro města PlzněHotel Continental v Plzni (čp. 312)Klášter dominikánek s kostelem sv. Anny v Plzni (čp. 179)Kostel sv. Bartoloměje v PlzniMěšťanské domy v PlzniMorový sloup v PlzniNárodopisné muzeum PlzeňskaPatton Memorial PilsenRadnice v Plzni (čp. 1)Západočeské muzeum v Plzni