Jihozápadně od města Horažďovice se na vrchu Prácheň nad zlatonosnou řekou Otavou nachází zřícenina stejnojmenného hradu, jenž zřejmě v první polovině 14. století vystavěli majitelé horažďovického panství Bavoři ze Strakonic. Hrad vyrostl na místě původního slovanského hradiště, jehož vznik se předpokládá před rokem 1045.

Nenápadné pozůstatky vrcholně gotického hradu dnes zcela ukryté v hustém lesním porostu připomínají existenci významného přemyslovského správního centra, které dalo název celému Prácheňskému kraji. Samotný slovanský název Prácheň, pocházející z raného středověku a je odvozený od „práchnivění“ dřeva, snad svědčí o mnohem starším, dřevěném hradišti, o němž však nemáme žádné zmínky.

V 10. století tu bylo zbudováno dvoudílné hradiště, oválného půdorysu, o rozloze přibližně 2,8 ha, v jehož severní části se nacházela akropole. Hlavní vstupní brána byla umístěna na nejpřístupnější východní straně, v místě dnešního vstupu do areálu. Z původního hradiště jsou dodnes patrné obvodové části vrstev předhradí, na východě navíc zesílené zdvojeným valem o šířce 5 a výšce 6 metrů.

Z písemných pramenů známe jména několika významných kastelánů, kteří na hradě působili, kolem roku 1184 spravoval hrad Vítek, předchůdce mocného rodu Vítkovců, v roce 1220 je tu připomínán Diviš, od něhož pak vzejde rod Šternberků, a zřejmě posledním kastelánem na Práchni byl Purkart, předek pánů z Janovic, za něhož roku 1268 Prácheň definitivně ztratila právo výkonu hrdelního trestu, které Přemysl Otakar II. daroval vyšehradské kapitule.

Během 2. poloviny 13. století tak Prácheň definitivně ztratila svůj význam a správa se postupně přenesla na druhý břeh Otavy, kde Bavoři ze Strakonic právě budovali město Horažďovice. Bavor III. pak roku 1315 získal od Jana Lucemburského, jehož předtím ochotně uznal za českého krále, povolení „horu Prácheň pro stavbu hradu“ použít. Jan Lucemburský si tímto krokem chtěl zavázat mocný šlechtický rod, jemuž umožnil prezentovat jejich postavení a bohatství stavbou hradu, jenž svou výstavností v mnohém převyšoval šlechtické hrady 14. století, zároveň si ale vymínil volný vstup do hradu, čímž nepochybně usiloval o zapojení Práchně do obranného systému země jako strategického místa pro ochranu hranice před útokem z Bavorska.

Po Bavorech ze Strakonic přešla Prácheň počátkem 15. století do držení Zdeňka z Rožmitálu a poté ji získali Kocovští z Kocova. V té době však Prácheň již dávno nesloužila jako sídelní hrad a kvůli nedostatku zájmu a zjevně i financí svých držitelů postupně chátrala. Poslední úpravy provedl na hradě i na blízkém kostelíku sv. Klimenta Půta Švihovský z Rýzmberka koncem 15. století. Roku 1558 je hrad uváděn již jako pustý.

Poměrně rozsáhlý hradní areál byl vymezen tvarem návrší a snad i pozůstatky bývalé hradištní akropole. Do hradu se vstupovalo z nejpřístupnější a též nejohroženější jihozápadní strany, která byla opevněna příkopem a valem. Pozůstatky první brány nejsou dodnes patrné, avšak části hradeb je možné pozorovat především na severozápadě. Od první brány se vstupovalo do předhradí, které bylo od vlastního areálu odděleno hrubou zdí a okrouhlou věží, jejíž dva metry vysoká spodní část je dodnes výraznou dominantou při příchodu ke zřícenině. Tento bergfrít chránil druhou bránu, která vedla na nádvoří lemované palácovými křídly. Dnes můžeme vidět jen nejspodnější úroveň těchto místností, které sloužily jako hospodářské i sídelní prostory. V severozápadním křídle je znatelných 6 a v jihovýchodní části 7 místností. Poslední místnost na severozápadní straně byla v 19. století přestavěna v duchu romantismu na poustevnu, přičemž tyto stavební úpravy jsou zde stále velmi dobře patrné.

Ve středu severovýchodní části můžeme zaznamenat mohutný blok silného zdiva, kde se zřejmě nacházela další hradní věž. Na jihovýchodní straně vymezovala hradební zeď parkán, který přerušovaly 4 střídavě polookrouhlé a čtyřhranné flankovací věže, které v pravidelných rozestupech vystupovaly z fasády paláce. Tento unikátní stavební prvek kopírující obranný systém francouzských královských hradů kastelového typu vystavěný na méně ohrožené straně hradu měl zřejmě pouze reprezentativní charakter a poukazoval na prestiž a význam hradu, který hrál významnou roli již v samých počátcích budování přemyslovských Čech.

O propadlém zvonu

Jeden z posledních majitelů hradu, který měl s Práchní velké plány a nemohl se jen nečinně dívat na to, jak dříve slavný hrad chátrá, byl Půta Švihovský z Rýzmberka. Tento bezpochyby významný šlechtic však proslul nejen řadou velkolepých stavebních úprav a bezpočtem důležitých privilegií, která pro svá panství získal, ale svou snahou o efektivnější podnikání byl kvůli mnohým nepopulárním reformám odsuzován také jako nelítostný tyran, jenž se jako záporná postava zapsal do mnoha pověstí, které se dodnes vypráví po celém jeho bývalém panství.

Při jedné ze svých pravidelných vizitací prý Půta zavítal také na hrad Prácheň a všiml si, že prácheňský kostelík chátrá. Jako horlivý katolík nemohl něco takového jen tak nechat být, a tak se rozhodl, že jej opraví. Aby však potrestal nezájem Horažďovických, kteří by jej klidně nechali spadnout, rozhodl, že se na opravu vyberou peníze od všech lidí z blízkého okolí. Nechal sundat kostelní zvon, který obrátili dnem vzhůru, a lidé měli nosit peníze tak dlouho, dokud se zvon nenaplní. A tak se také stalo.

Když však byl zvon téměř plný, přivedli vojáci ke zvonu stařenku, která měla jen posledních pár dukátů. Půta se však nenechal obměkčit, i ona musela přispět. Zoufalá žena, která do zvonu vhazovala své jediné jmění, pronesla kletbu: „Bodejž ses jen do země propadl!“ Nato zahřmělo a zvon zmizel, zůstala po něm jen obrovská jáma. Ať jej pak ale hledali, kde chtěli, nikdo jej již nikdy nespatřil. Dodnes se prý v okolí hradu, když fouká vítr, ozývají zvuky, jakoby někdo přehazoval peníze, případně pak štěkot psa, který poklad hlídá.

Literatura

HORA, Josef V. Prácheň - hora, hradiště, hrad, Horažďovice 2009

DURDÍK, Tomáš. Encyklopedie českých hradů, Praha 1996

MENCLOVÁ, Dobroslava. České hrady, Praha 1972

SEDLÁČEK, August. Hrady, zámky a tvrze Království českého. Sv. 9. Domažlicko a Klatovsko, Praha 1893

Seznam literatury

Rejstříky

věcný:

• hradiště
• Slované
• hradská soustava
• vyšehradská kapitula
• bergfrít
• poustevna
• flankovací věže
• kostel sv. Klimenta

jmenný:

• Půta Švihovský z Rýzmberka
• Vítek
• Purkart
• Přemysl Otakar II.
• Bavor III. ze Strakonic
• Jan Lucemburský
• Zdeněk Lev z Rožmitálu
• Kocovští z Kocova
• Bavoři ze Strakonic,
• Přemyslovci
• Diviš