Nevelké město Bor, jehož německý název zní Haid, leží zhruba 14 kilometrů jihovýchodně od Tachova při silnici, která spojuje Plzeň s Rozvadovem a poté směřuje dále ke státní hranici a do Bavorska. Ekonomická síla Boru pramenila dlouhá staletí z výhodné polohy na důležité obchodní cestě do Norimberku.

V polovině 13. století byla poblíž toku Lužního potoka vybudována vodní tvrz, kolem níž začala záhy vyrůstat podhradní ves. Zboží patřilo od svého vzniku mocnému rodu Švamberků. Před rokem 1369 byla osada povýšena na městečko, v souvislosti s tím se dramaticky proměnil její vzhled. Původní nepravidelná a neorganizovaná zástavba byla nahrazena šachovnicovým ulicovým půdorysem. Roku 1391 udělila Borským švamberská vrchnost privilegium, podle něhož se měli nadále řídit staroměstským právem.

Do poloviny 15. století místní vodní hrad zpustl, neboť Švamberkové trávili svůj čas raději na Krasíkově. V první třetině 16. věku byla zchátralá tvrz velkoryse obnovena a rozšířena, aby se mohla stát stálým sídlem nové větve rodu, která své osudy spojila s Borem, od něhož odvozovala i své příjmí. Její poslední představitel, Jan Vilém ze Švamberka, prodal roku 1650 osadu i s opevněnou rezidencí Zikmundu Bedřichovi z Götzenu. Přesně o 70 let později získal borské zboží šlechtický rod Löwensteinů, který učinil z města centrum fideikomisního panství, k němuž se počítalo i městečko Stráž a dalších 30 vesnic. V 18. a 19. století zasáhlo Bor několik ničivých požárů, největší škodu napáchaly plameny roku 1726, kdy vyhořela i budova radnice. V půli 19. století nechali Löwensteinové přestavět místní hrad na pohodlný novogotický zámek. Borské zboží držel rod až do roku 1945, kdy také došlo k výrazné proměně etnického složení osady, v níž dosud převažovali Němci.

Roku 1992 bylo historické jádro Boru u Tachova prohlášeno památkovou zónou. K městu bylo přivtěleno několik okolních obcí, z nichž můžeme jmenovat například Bezděkov, Borovany, Čečkovice, Damnov nebo Skviřín. Na počátku 21. století zde trvale žily necelé čtyři tisícovky obyvatel.

Udělení staroměstského práva Švamberky roku 1391

Městské právo bylo souborem právních a správních zásad a norem, které upravovaly život středověkého a raně novověkého města, určovaly svobody a postavení jeho obyvatel, jakož i vztah komunity vůči panovníkovi nebo vrchnosti. Městská práva přišla do českých zemí z německojazyčných oblastí v průběhu 13. století a dělila se na několik okruhů, které se od sebe navzájem lišily například způsobem stíhání a trestání jednotlivých deliktů či úpravou soudního řízení. Pro středověké město bylo udělení městských práv významnou událostí, neboť mu dávalo nezbytný právní rámec existence. Pro borské měšťany vydala švamberská vrchnost roku 1391 privilegium, v němž stanovila, že se obec má nadále řídit právem Starého Města pražského, které bylo založeno na pokrokovém jihoněmeckém městském právu.

 

Literatura

Seznam literatury

Soubory ke stažení

Pracovní list [řešení]

Rejstříky

místní:

• Bavorsko
• Staré Město pražské
• Bezděkov
• Norimberk
• Haid
• Lužní potok
• Borovany
• Čečkovice

jmenný:

• Löwensteinové
• ze Švamberka
• Jan Vilém ze Švamberka
• Zikmund Bedřich z Götzenu