Na mírně zvýšené terase nad řekou Mží, severozápadně od historického jádra Plzně, se nachází Radčice, původně středověká ves, uváděná počátkem 14. století jako majetek plaského kláštera. Přibližně o půl století později Radčice zakoupili plzenští konšelé Jindřich a Jakub Račičtí, kteří si je ponechali až do první poloviny 15. století. Tehdy se o radčický statek podělilo hned několik majitelů. Roku 1454 pak plaský díl přikoupili Točníkové z nedalekých Křimic.

Stavební vývoj Radčic se koncetroval kolem trojúhelníkovité, průjezdní návsi a dále severně při komunikaci kolem prostoru, který snad sloužil jako druhá náves, což zřejmě souviselo právě s existencí několika radčických dílů během středověku. Po roce 1900 se zástavba začala šířit západním směrem, kde byly budovány méně nákladné domy i výstavnější vily. V roce 1943 shodila spojenecká letadla na Radčice několik bomb, což způsobilo nemalé škody, přesto však nejcennější jádro zůstalo zachováno a v roce 1995 si vysloužilo oprávněnou památkovou ochranu. Za pozornost stojí zvláště barokní a klasicistní stavení uzavřená klenutými bránami, klasicistní mlýn, bývalý hostinec čp. 86 a barokní patrová sýpka u usedlosti čp. 11.    

Literatura

Seznam literatury

Rejstříky

místní:

• Mže

věcný:

• sýpka
• mlýn
• hostinec

jmenný:

• Jindřich Račický
• Jakub Račický
• Točníkové z Křimic