Na území zaniklých vsí Malice a Záhorsko se postupně již od husitské doby konstituovalo Saské, posléze Severní, Předměstí Plzně. Zde se také nacházel farní kostel Všech Svatých. Když přešlo toto farní právo na kostel sv. Bartoloměje, stal se pouze filiálním kostelem a jeho význam postupně upadal. Dnes je ztotožňován s kostelem Všech Svatých na Roudné.

Přestože se zde křižily významné obchodní stezky, byl význam tohoto předměstí až do konce 19. století spíš okrajový. Před rokem 1599 tu vyrostl kostel sv. Rocha a jižně od něj byla založena kaple sv. Fabiána, Šebestiána a Anny. Až do konce 19. století ale fungovalo spíše jako dělnické a zemědělské zázemí velkého města, kde žily spíše chudší vrstvy. Městskou honorací dlouhodobě opomíjená čtvrť však zaznamenala obrovský rozkvět od 90. let 19. století. Tehdy poměrně sporou blokovou zástavbu činžovních domů podél ulice Na Roudné doplnila rozsáhlá vilová čtvrť plzeňské smetánky, kterou lákala blízkost lochotínského parku. Lochotín se tak se svými reprezentativními vilami stal ještě před první světovou válkou vskutku „dobrou adresou“ a vilový Lochotín oproti původnímu plánu dvojnásobně narostl.

Další rozkvět následoval i za první republiky. V roce 1926 bylo rozhodnuto o přebudování skleníku na vojenské plovárně v Doudlevcích na zoologickou zahradu. O 12 let později byl pod Lochotínem při řece Mži dokončen areál Jubilejní výstavy. Pro těžké protektorátní časy je charakteristický vznik tzv. Berlína, což byly provizorní řadové domky pro německé přistěhovalce na severozápadním okraji Lochotína.

Po druhé světové válce došlo k dalšímu propojování s centrem města. Sady pětatřicátníků byly mostem Generála Pattona napojeny na Severní Předměstí skrze víceúrovňovou kruhovou křižovatku.  

Založení plzeňské ZOO

Počátky plzeňské zoologické zahrady sahají do 20. let 20. století. Tehdy spolek místních nadšenců do akvaristiky, který si dodnes říká IRIS, získal k bezplatnému pronájmu na dobu 20 let skleník na vojenské plovárně v Doudlevcích. Původně měl být celý protor upraven tak, aby se ve skleníku daly chovat rybičky a v okolí fungovala jakási malá zoologická zahrada. Výsledek však prvotní plán v mnohém předčil. Za 3 měsíce od podepsání nájemní smlouvy spolek nabídl návštěvníkům skleníky, akvária a tři voliéry s dravými ptáky, liškami a šakalem. O rok později osazenstvo zahrady doplnily ještě dvě opice. Od počátku se však zahrada potýkala především s finančními a prostorovými potížemi. Za hospodářské krize například nebylo na krmení pro zvířata, a tak jejich přežití záviselo na darech návštěvníků. Ještě před válkou se však podařilo rozšířit zahradu o nové druhy, přibyl lev, levhartice, vlčice a medvědi. I přes všechny těžkosti nakonec malá doudlevecká ZOO přežila válku, zatím stále spravovaná spolkem IRIS, a dokonce se ještě chloubou zahrady stal medvěd malajský a antilopa sajga tatarská. Počátkem 50. let se již dobrovolnická správa stala neudržitelná a novým oficiálním provozovatelem byl jmenován Národní výbor. Nevhodné prostorové podmínky měly být vyřešeny plánem na přestavbu zahrady z roku 1958, avšak kvůli epidemii se nový areál na Lochotíně otevřel veřejnosti až v roce 1963. Šlo v podstatě o provizorní pracoviště s pouhými 62 zvířaty, kde se průběžně stavělo a zahrada se pomalu rozrůstala do své současné podoby. V roce 1981 za přispění Josefa Vágnera se pak ZOO Plzeň i Botanická zahrada proměnily v samostatnou instituci.   

Martin Kopecký

1777 - 1854

Literatura

Seznam literatury

Rejstříky

místní:

• Malice
• lochotínský park
• Záhorsko
• Saské Předměstí
• Na Roudné
• Berlín

věcný:

• kostel sv. Rocha
• kaple sv. Fabiána, Šebestiána a Anny
• zoologická zahrada
• Jubilejní výstava