Zbudování kostela Jména Panny Marie v Otíně, ležícího na mírném návrší poblíž středu obce, souvisí patrně se vznikem nedaleké a v průběhu 20. století zaniknuvší opevněné tvrze. Stavebně-historické průzkumy ukázaly, že románsko-gotický chrám byl založen ve druhé polovině 13. století. Ve druhé půli 14. věku doplnil loď polygonálně uzavřený gotický presbytář. O několik století později došlo k barokní úpravě oken a rozšíření sakristie. Po roce 1839 se uskutečnila přestavba západní části lodi, nad níž byla vyzdvižena nová klasicistní hranolová věž.

Takřka osudovou ránu zasadilo sakrální památce vysídlení německého etnika po skončení druhé světové války. Otín prakticky ze dne na den přišel o dvě třetiny svých obyvatel. Svatostánek, o který neměl kdo pečovat, zvolna chátral a pustnul. Ještě před deseti lety jej bylo bez přílišného přehánění možné charakterizovat jako ruinu. Zřícení střechy i stropu nad lodí zničilo vnitřní vybavení kostela, kněžiště se podobného osudu vyvarovalo pouze díky mohutné klenbě, která zadržela hroutící se krovy. Poté, co plzeňské biskupství chrám bezplatně převedlo do vlastnictví obce, se přistoupilo k tolik potřebným opravám. Byly zajištěny obvodové zdi lodi i presbytáře a vztyčena provizorní plechová střecha, která však roku 2010 neodolala silné bouři. Po její opětovné instalaci se do poničeného svatostánku začíná díky menším kulturním akcím pomalu vracet život.

Poznávacím znakem otínské svatyně Jména Panny Marie je dlouhá štíhlá loď, která na východní straně plynule přechází v trojboce uzavřené kněžiště. Na severu přiléhá k lodi sakristie, nad západním průčelím se tyčí vysoká hranolová věž. Fasádu člení štíhlá gotická okna s půlkruhovými záklenky. Presbytář je sklenut křížovou žebrovou klenbou. Převážně barokní mobiliář, jemuž vévodil nádherný portálový oltář s bohatým rokokovým dekorem, se kvůli zřícení střechy z většiny nedochoval.

Literatura

Seznam literatury

Rejstříky

věcný:

• plzeňské biskupství