Domaslavský kostel svatého Jakuba Většího, situovaný zhruba uprostřed malé vesnice, se v písemných pramenech poprvé vyskytl ve druhé polovině 14. století. Patrně románský svatostánek se kolem roku 1700 v důsledku své zanedbanosti, způsobené třicetiletou válkou a rozvratem farní správy, podrobil rozsáhlé barokní přestavbě. Na loď obdélníkového tvaru byl navázán trojboce uzavřený presbytář, k jehož jižní stěně přiléhá mohutná dvoupatrová hranolová věž, kterou kryje rozměrná cibulovitá báň s lucernou. Fasádu člení lizény a obdélníková okna završená půlkruhovými záklenky. Východnímu průčelí kostela vévodí zdobný štít.

Chrámová loď je plochostropá, nad kněžištěm lze spatřit křížovou a nad sakristií valenou klenbu. Zařízení interiéru pochází převážně z počátku 18. století, tedy z období, kdy stavba prošla barokizací. Hlavní oltář portálového typu s postranními sloupy byl vyroben roku 1707. Oltářní obraz vytvořil neznámý malíř roku 1862, sochy svatého Petra a Pavla jsou ukázkou barokního umění 18. věku. Tři postranní oltáře z roku 1707, z nichž jeden je portálový a ostatní dva rámové, jsou osazeny soškami dvanácti apoštolů. Na počátku 18. století vznikly také kazatelna a kostelní lavice zdobené vyřezávanými rostlinnými motivy. Jen o málo starší je obraz svatého Vendelína, který je vsazen v původním honosném rámu.

Chrám svatého Jakuba se donedávna nacházel v poměrně špatném technickém stavu, poškozeny byly především střešní krytina a cibulovitá báň věže. Od roku 1998 se svatyně spolu s přilehlou farou nachází v péči místního občanského sdružení, které usiluje o záchranu těchto památek. Aby byla usnadněna jejich obnova, byly oba objekty plzeňským biskupstvím dlouhodobě zapůjčeny obci Domaslav. Roku 2006 se přikročilo k postupné rekonstrukci, která se v první fázi zaměřila na odstranění havarijního stavu báně, jež hrozila zřícením.

Literatura

Seznam literatury

Rejstříky

věcný:

• plzeňské biskupství