Na místě zaniklé středověké vsi Dolany, která se rozkládala asi 2 km východně od Hlinců v mírném svahu nad údolní nivou řeky Berounky, se dodnes dochoval pozoruhodný kostelík sv. Petra a Pavla připomínaný k roku 1350 jako farní. Původní stavba byla založena již v první polovině 13. století a vystavěna ve stylu rané gotiky. Z této fáze se dodnes dochovalo obvodové zdivo obdélné lodi s téměř čtvercovým pravoúhle uzavřeným presbytářem. Zajímavý detail se ovšem nachází v západním průčelí, kde spatřujeme kamenné ostění obloukově zaklenutého okenního otvoru vyrobené z jediného kusu kamene. To nasvědčuje druhotnému použití kamenické výbavy z nějaké starší, původem ještě románské stavby. Totéž platí o románské hlavici druhotně užité v jihozápadním nároží lodi. Hypotézu o románském předchůdci kostela sv. Petra a Pavla pak definitivně potvrdil archeologický výzkum, který odhalil základy věže z charakteristického řádkového kvádříkového zdiva a pozůstatky staršího pohřebiště. Za husitských válek v 15. století byla vesnice Dolany zničena a kostel opuštěn a částečně pobořen. V roce 1530, kdy z něj zbývaly pouze obvodové zdi, byl kostel na náklady Kryštofa z Kolovrat obnoven a nejpozději při této opravě zanikla věž na západní straně. Za třicetileté války ovšem opět zpustl a barokně obnoven byl až za majitelů panství Lažanských v roce 1719, kdy znovu plnil funkci farního kostela pro okolní vesnice. Jeho význam poklesl po roce 1785, kdy bylo zřízeno lokální kaplanství při kapli sv. Jana Nepomuckého v nedaleké Chříči. Dolanský kostel sv. Petra a Pavla dále sloužil bohoslužebným účelům a konaly se k němu poutě. V letech 1838–1840 byl dokonce opraven v souvislosti s výstavbou několika domků pro nové osadníky Dolan. V 70. letech 19. století se však uvádí jako zpustlý a následně bylo rozhodnuto o jeho zrušení a demolici. Po intervenci představitelů obce Hlince a Studená byl kostel zachován a na konci 19. století opraven. V době první republiky však kostel znovu chátral a za německé okupace měl být dokonce zatopen plánovanou přehradou, proto zůstal bez údržby. Tento stav se nezměnil ani v období komunismu, kdy kostel zcela zchátral a hrozilo mu zřícení. Dochovalo se jen obvodové zdivo, které je dnes ponecháno obnažené na kámen, pouze s fragmenty původních omítek. V rámci záchranných prací, které v posledních letech postupně provádí obec Hlince jako vlastník objektu (od roku 2002), bylo okolí kostela vyčištěno od náletového porostu, ke kostelu byla vybudována přístupová cesta, interiér zbaven suti a naplavenin od povodní, staticky zajištěno dochované zdivo a dozděno do původní výše včetně obnovy římsy, zhotoveny nové krovy, položena střešní krytina a kostel zastropen prkenným stropem. Takto zajištěná památka dnes vytváří malebnou dominantu zdejší krajiny.

Literatura

Seznam literatury

Rejstříky

věcný:

• zaniklá obec
• kaplanství
• demolice

jmenný:

• Lažanští
• Kryštof Kolovrat