- Církevní stavby
Korandův sbor v Plzni-Jižním předměstí (čp. 2142)
Plzeň-Jižní Předměstí - Okres Plzeň-město
Základní informace
typ památky: Církevní stavby - kostely
stavební sloh: konstruktivismus
historická epocha: moderní doba
Stručné představení
Korandův sbor jako nejodvážnější z meziválečných realizací protestantských kostelů je prodchnut symbolikou odrážející pojetí nové víry i protestantské tradice.

Historie
Jméno prvního plzeňského husitského kazatele Václava Korandy nese svatostánek Československého evangelického východního sboru stojící na březích Radbuzy u Wilsonova mostu. Českobratrská evangelická církev měla v prvorepublikové Plzni počátkem 20. let problémy s nedostatečným zázemím. Zpočátku docházeli evangelíci do tradičně katolického sv. Anny, avšak to se katolickým kněžím nelíbilo natolik, že vzájemný spor o tento prostor skončil u Nejvyššího soudu, který rozhodl v neprospěch evangelíků. Ti tak museli urychleně řešit problém se získáním jiného vhodného prostoru. Farář Karel Machotka v čele Sboru vypracoval návrh na vybudování komplexu, který by vedle modlitebny obsahoval i společenské a vzdělávací prostory a byty. Architektonická soutěž byla vyhlášena v roce 1924 a zvítězil v ní známý evangelický architekt Bohumír Kozák. Jeho monumentální projekt však nikdy realizován nebyl, protože město nakonec nabídlo ke stavbě jiné pozemky. Poměrně radikální alternativní návrh zpracoval zcela zdarma Jan Gillar, jeho továrně strohý i poněkud umírněnější návrh ovšem také nedošly naplnění. Přípravy výstavby se protahovaly a položení základního kamene se zdálo v nedohledu. Konečná verze stavby byla vytvořena v roce 1934 architektem Jaroslavem Fišerem s úpravami Karla Machotky.
Budova je charakteristická velkorysým, osově symetrickým průčelím s převýšenou střední částí, nad níž se nachází plastický monumentální kalich. Skleněné vertikální pásy po stranách hlavního vstupu uzavírají zimní zahrady. Vlastní modlitebna ve vnitrobloku je zaklenutá kupolí a opatřena důmyslným osvětlovacím systémem využívajícím v maximální možné míře pronikání denního světla. Symbolicky prostý interiér neměl rušit koncentraci věřících, kteří se zde mají pouze nořit do svého vlastního nitra. Myšlenku demokracie pak odráží neoddělené kněžiště poukazující na rovnost mezi věřícím a knězem. Jediným vskutku výrazným dekorativním prvkem je socha Krista, která je kopií sochy dánského sochaře Berthlena Thorvaldsena.
Další
Literatura
Rejstříky
věcný:jmenný:
Fotografie
