Na jihovýchod od sušického náměstí se v blízkosti původního městského opevnění nachází největší městská církevní stavba, kterou je kostel sv. Václava. O vzniku kostela, ani o jeho architektonické podobě toho dodnes mnoho nevíme, neb první podrobnější zprávy o něm máme až z druhé poloviny 19. století, kdy jej v duchu novogotiky přestavěl stavitel Antonín Persein. Dodnes není zcela jasné, zda fungoval již od založení města jako kostel farní či nikoli. Byť se někteří badatelé domnívají, že vyrostl na místě starší románské svatyně již ve 13. století, tak neustálená terminologie, kdy se v pramenech hovoří jednou o kapli, jindy o filiálním kostele, stejně jako atypická poloha a dispozice tuto hypotézu spíše vyvracejí. Jako farní kostel jej můžeme s jistotou označit až k roku 1677, do té doby lze jen těžko odhadnout, zda jej můžeme ztotožnit s bezejmenným městským farním kostelem, který se v pramenech objevuje. Proti hypotéze o farním kostelu svědčí i nevýhodný výběr místa k jeho výstavbě, protože vysoká hladina spodní vody i časté povodně neumožňovaly v okolí kostela pohřbívat. Zajímavá je i severní boční loď kostela, která se jižním směrem zužuje, zdá se, že mohla uhýbat nějaké významné komunikaci, případně může tato skutečnost vypovídat o pestrém stavebním vývoji této církevní stavby.

Až do počátku 18. století se kostel pyšnil hned dvěma věžemi, roku 1707 však byl kostel i věže výrazně poničeny požárem a během následné opravy v duchu baroka obnovil stavitel Carlo Zanetti pouze jednu z věží. Po následujících přibližně 200 let prodělal kostel jen menší opravy, nejvýrazněji jeho podobu však proměnila regotizace, již započal Antonín Persein a po jeho smrti ji dokončil Rajmund Denk. Poslední zásahy do vnějšího vzhledu stavby byly provedeny na počátku 20. století.

Literatura

Seznam literatury

Rejstříky

jmenný:

• Carlo Zanetti
• Rajmund Denk
• Antonín Persein