V tzv. Kozinově statku (čp. 3) byla již po druhé světové válce zpřístupněna Pamětní síň Jana Sladkého Koziny. Do usedlosti se vstupuje novorenesanční klenutou branou lemovanou pilastry. Ve dvoře stojí přízemní pozdně klasicistní dům s polovalbovou střechou. Dnes je expozice v Kozinově statku (modernizovaná roku 2004) soustředěna rovněž na život Chodů obecně. K vidění jsou hospodářské nástroje, kroje, původní zařízení lidových statků. V sednici je stůl, za kterým dle tradice sedával sám Kozina. Pohoupání vystavené kolébky má vést do roka a do dne k narození potomka. Do muzea je bezbariérový přístup, parkoviště je přímo před statkem. Možná je i prohlídka s průvodcem. Muzeum je přístupné od května do září v otevíracích hodinách. Mimo otevírací hodiny je možné objednat prohlídku telefonicky či mailem na obecním úřadě.

Kromě Kozinova statku jsou v obci i další historicky cenné objekty. Jan Sladký Kozina se narodil ve starém statku v místech dnešního dvora U Rozsochů (čp. 7). Na domě čp. 7 je také pamětní deska upáleným borským mučedníkům. Označen byl i dvůr U Pelnářů (čp. 37) a dvůr U Čtveráků (čp. 39). V čp. 33 U Podestátů (dnes zcela změněný objekt) se měli Chodové roku 1693 domluvit na otevřené rebelii. V čp. 4 U Vítů hospodařil hospodský a rychtář Jiří Zika. Povědomost o starších dějinách dvorů přetrvává „díky Kozinovi“ v Újezdě dodnes. Po vydání „Psohlavců“ (1884) byly pamětními deskami označeny dvory, kde měli bydlet hlavní aktéři chodské rebelie.

Je třeba si uvědomit, že od dob Kozinových se podoba vsi hodně změnila, původní statky byly v jeho době většinou dřevěné. Opravy byly třeba i po četných požárech (poslední roku 1873). Před rokem 1989 navíc došlo v Újezdě k řadě demolic, často mimořádně cenných objektů, včetně proslulých chodských špýcharových domů. Některé zmizely zcela, z jiných zbyla jen sýpková část. Nejcennější je dnes v Újezdě čp. 30, kde se dochovala roubená světnice z bílených kuláčů. Na stropním trámu je uveden letopočet 1810. Do dvora se vcházelo zděnou síní. Vzadu po celé její délce byla umístěna černá kuchyně s chlebovou pecí. Do špýcharu se chodilo ze síně. Síň se bílila, podlaha byla původně jen ze žluté udusané hlíny.

Cenné jsou i některé mladší stavby z přelomu 19. – 20. století. V severozápadní části vesnice stojí čp. 25 s eklektickým dekorem na fasádě (bosáž, zubořez po obvodu štítu). Do dvora vede brána s překladem a malá branka. Za zmínku stojí také zděné domy čp. 14, 20, 22, 37, 31, 104 a čp. 38 (z roku 1929, s kolmo napojenou stodůlkou). Dochovalo se také několik velkých stodol a dalších starších hospodářských staveb (např. u čp. 17). Újezd má na návsi také památník obětem obou světových válek.

Literatura

Seznam literatury

Rejstříky

věcný:

• roubená chalupa
• patrový špýchar

jmenný:

• Jan Zika