Stavitel, jehož životní i profesní dráha byla úzce svázána s prací pro plaský klášter, pocházel z rodu Kondelů původem z Bílova. Jeho rodiče se záhy po sňatku přestěhovali do Kaznějova, kde se otec Jan Kondel stal rychtářem. Kondelovi se v Kaznějově usadili na kučerovském gruntu a zde se jim v roce 1686 narodil jako čtvrtý potomek syn Matěj. Podle rodné usedlosti bývá Kondel také někdy nazýván Kučerou. O mládí stavitele nemáme žádné zprávy, víme jen obecně, že od počátku 18. století pracoval pro plaský klášter nejprve snad jako řadový zedník, poté jako zednický mistr, polír, stavbyvedoucí a nakonec jako stavitel. Ekonomická situace klášterního velkostatku na počátku 18. století umožňovala rozsáhlou stavební aktivitu na celém panství, takže o pracovní příležitosti a získávání zkušeností neměl mladý Kondel nouzi. Víme, že pracoval na stavbě konventu v Plasích a zde se stýkal s autorem projektu, architektem Janem Blažejem Santinim (spolupracoval s ním už v letech 1708–1710 při stavbě kaple v Mladoticích). Santini byl s Kondelovou prací spokojen, svěřil mu vedení stavby a také jej plaskému opatu Eugenu Tyttlovi doporučil pro realizace dalších svých projektů. Za zásluhy o rozkvět panství, výslovně za stavbu konventu, kostelů, kaplí a hospodářských dvorů, byl Kondel v roce 1721 propuštěn z poddanství a obdarován majetkem, který měl zajistit slušné živobytí jemu i jeho potomkům do třetí generace. Do trvalého užívání mu byl dán také pozemek v Nebřezinech, kde si Kondel do roku 1723 vystavěl vlastní rezidenci. Poté se oženil ve farním kostele sv. Václava v Plasích a se svou manželkou přivedl mezi léty 1725 až 1742 na svět celkem 11 dětí. Po smrti Santiniho v prosinci 1723 pokračoval v práci na rozestavěných stavbách (především plaský konvent a poutní areál v Mariánské Týnici), zahajoval realizace Santinim připravených projektů (kostel sv. Mikuláše v Kozojedech, kostel sv. Prokopa ve Všehrdech, kaple v Nadrybech, dvůr Hubenov) a po jejich vyčerpání přikročil i k vlastní projekční činnosti, silně ovlivněné léty práce na realizacích Santiniho architektonických vizí. Jeho první autorskou stavbou byla zřejmě ohradní zeď s portály u farního kostela sv. Mikuláše v Kozojedech, vystavěná v roce 1737, náročnějším úkolem pak byl projekt přestavby gotického kostela sv. Jiří v Kostelci a jeho realizace v letech 1741–1744. V té době byla stavebnická aktivita plaských opatů za zenitem a Kondel začal shánět pracovní příležitosti i mimo klášterní panství. V roce 1743 zakoupil měšťanství v Plzni (nadále však bydlel v Nebřezinech), kde již dříve udržoval kontakty s městskými elitami (přátelil se mj. s primátorem a lékařem Petrem Pavlem Helfferem). Pro město pak projektoval a realizoval opravu kostela sv. Jiří v Doubravce, stavbu kaple sv. Jana Nepomuckého v Druztové (dokončena 1745), přímo pro primátora pak soukromou kapli U Ježíška na předměstí pod Mikulášským hřbitovem. Zemřel v roce 1749 v Nebřezinech a pohřben byl v kostele sv. Václava u plaského kláštera. Na Kondelovu činnost navázal jeho nejstarší syn Eugen Dominik Kondel, který byl v roce 1758 přijat jako zedník mezi plzeňské měšťany a vypracoval se rovněž na úspěšného stavitele a projektanta (mj. kostel sv. Petra a Pavla v Líšťanech, kostel Sedmibolestné Panny Marie v Rabštejně nad Střelou).

Literatura

Seznam literatury