V místech, kde se dnes rozkládá město Planá, stávala do poloviny 13. století stará slovanská osada. Jejím centrem bylo obdélníkové náměstí, jehož dominantou byl románský kostel svatého Petra a Pavla. Před rokem 1251 bylo u západního okraje sídliště založeno nové město, nedlouho poté došlo k plynulému a organickému propojení zástavby obou částí Plané. Půdorysné uspořádání původního celku zůstalo v zásadě zachováno, osou nového sídelního útvaru s pravidelnou dispozicí se stalo úzké a protáhlé dvouřadé náměstí, jež bylo na severu i na jihu doplněno rovnoběžnými ulicemi, které kolmo přetínaly a s rynkem spojovaly krátké uličky. Obec byla obehnána hradbami a příkopy, na jihu její obranyschopnost posilovaly prudké svahy, na západě přispíval k vyšší bezpečnosti kromě příkrých srázů i kamenný hrad.
Základní prostorová organizace města se do 19. století příliš nezměnila, dnešní rozlehlá předměstí jsou z větší části výsledkem novodobé stavební aktivity. Jádro Plané, které je i v současnosti dokladem kvalit středověkého urbanismu, si takřka celé uchovalo starobylý ráz, díky čemuž bylo roku 1992 prohlášeno městskou památkovou zónou.
