Přibližně na půli cesty z Klatov do Švihova se nachází ves Dolany, patřící od 13. století mocným pánům Švihovským z Rýzmberka. Ti zde vlastnili tvrz, jež zřejmě někdy kolem roku 1232 vystavěl praotec jejich rodu Drslav z rodu Drslaviců. Vůbec první oficiální pramen, který dokládá existenci této tvrze, pochází až z poloviny 13. století, kdy se objevuje jakýsi Sezima z Dolan.

Zřejmě roku 1379 bylo panství, včetně tvrze, rozděleno mezi tři bratry, syny Jindřicha z Dolan, a před rokem 1409 vlastnil Dolany opět pouze jediný majitel, další Jindřich z Dolan, jehož bratr Břeněk stál na straně husitů a po Žižkově boku bojoval v bitvě u Sudoměře, kde ale roku 1420 padl. Koncem 15. století se novým pánem na Dolanské tvrzi stal Racek Měsíček z Vyškova, jehož panství se sice po jeho smrti mělo rovným dílem rozdělit mezi jeho syny Jana a Zikmunda, avšak Zikmund se zadlužil až do té míry, že Jan nakonec bratra z dluhů vykoupil a získal tak celé panství do své vlastní správy.

Za Janova syna Diviše na tvrzi často pobýval Václav Kanický z Čachrova, který ve vsi ztropil nejedno pozdvižení, a Diviš musel každou chvíli řešit nějakou stížnost. Ani za Divišovy dcery Markéty se Dolany klidu nedočkaly. Nová majitelka ustanovila na tvrzi jako správce Markvarta Redingara z Hartenštorfu, kterého nemohl vystát Markétin bratr Zikmund, který se na rozdíl od své sestry na tvrzi zdržoval poměrně často. V jedné z pravidelných potyček nakonec rozzuřený Zikmund Markvarta zabil. Za nového správce Markéta určila svého synovce Jana Měsíčka z Vyškova, avšak po Markétině smrti Dolany nabyl Bořivoj, přibližně kolem roku 1612. Ten se později přidal na stranu českých stavů a roku 1619 přísahal na konfederaci, avšak přestože po Bílé Hoře nebyl nijak výrazně potrestán, musel stejně kvůli těžké finanční situaci rodinný majetek prodat.

Ve 30. letech jej koupil Rudolf Čejka z Olbramovic, po něm se na panství v rychlém sledu vystřídalo několik majitelů a v 18. století je nakonec Albrecht Krakovský z Kolovrat postoupil klatovským jezuitům, kteří Dolany připojili ke Svrčovci a ke starému paláci přistavěli kapli. Po roce 1775 se o tvrz staral studijní fond a to až do roku 1805, kdy panství skoupili Černínové z Chudenic. Ti pak v polovině 19. století dali svolení k rozebrání tvrze na stavební materiál. Místní využili několika zdí z původního paláce ke stavbě vlastních domů a areál středověké tvrze zmizel pod novodobou zástavbou.

Původní tvrz měla podobnou dispozici jako nedaleký vodní hrad na Švihově, avšak pouze s jediným palácem. Součástí opevnění byl též vodní příkop obklopující celé tvrziště. Za jezuitů zde vyrostla barokní kaple a několik dalších stavení. Dodnes můžeme mezi domy pozorovat zbytky věžovité stavby starého paláce, patrné jsou i pozůstatky příjezdové brány s padacím mostem. Přístavek u jednoho z obytných domů připomíná onu jezuitskou kapli. Západně od tvrze se nachází hluboká studně, která zde byla jediným zdrojem vody.

Literatura

SEDLÁČEK, August. Hrady, zámky a tvrze Království českého. Sv. 9. Domažlicko a Klatovsko, Praha 1893

BĚLOHLÁVEK, Miloslav (red.). Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Sv. 4. Západní Čechy, Praha 1985

Seznam literatury

Rejstříky

místní:

• Svrčovec

věcný:

• jezuité
• studijní fond
• vodní tvrz

jmenný:

• Švihovští z Rýzmberka
• páni z Dolan
• Drslav
• Sezima z Dolan
• Jindřich z Dolan
• Břeněk z Dolan
• Racek Měsíček z Výškova
• Jan Měsíček z Výškova
• Zikmund Měsíček z Výškova
• Václav Kanický z Čachrova
• Diviš Měsíček z Výškova
• Markvart Redingar z Hartenštorfu
• Bořivoj Měsíček z Výškova
• Rudolf Čejka z Olbramovic
• Černínové z Chudenic
• Drslavicové
• Vilém Albrecht Krakovský z Kolovrat