Švihov je v pramenech poprvé zaznamenán roku 1245, kdy je znám jakýsi Budivoj ze Švihova. Tou dobou byl Švihov ještě pouhou středověkou tvrzí, která se zřejmě nacházela na místě kaple sv. Jiljí. Na přelomu 13. a 14. století připadla tvrz pánům z Rýzmberka, kteří se nově uvádějí jako Švihovští z Rýzmberka. Vůbec poprvé se tak roku 1343 píše Vilém ze Švihova, který tehdy uvádí kněze ke špitálu sv. Jana. Roku 1394 byl pánem na Švihově Břeněk, jeden z opozičních šlechticů, kteří zajali krále Václava IV. Následně byl ale povýšen do úřadu nejvyššího komorníka a dvorského sudí. Po roce 1411 je na Švihově uváděn Vilém, po dobytí Rabí husity se na Švihov uchýlil i jeho bratr Jan, avšak roku 1425 oblehli husité i Švihov. Již v této době byl hrad obehnán vodním příkopem, avšak skutečně nedobytným sídlem se stal až za Půty Švihovského, který jej získal před rokem 1472 od svého strýce Viléma. Ačkoli byl Půta značně zaneprázdněn řadou povinností u dvora, byl schopen velmi dobře pečovat i o rodinný majetek, a tak hned roku 1474 ustanovil správcem na Švihově Domina z Újezda, aby bylo o hrad i v době jeho nepřítomnosti náležitě postaráno. V 80. letech 15. století nechal Půta zbořit starou švihovskou tvrz, která již nedokázala naplnit jeho vysoké nároky na reprezentaci, a místo ní postavil skutečně impozantní hrad. Ve výstavní a nedobytné sídlo jej, podobně jako hrad Rabí, přeměnil český dvorní stavitel Benedikt Rejt. Po Půtově nečekané smrti však došlo k zdlouhavým sporům o dědictví, které skončily roku 1505 rozdělením Švihova mezi dva Půtovy syny. Uvnitř hradu tak došlo k několika úpravám, aby jej mohli současně užívat oba majitelé. Každý získal jeden z paláců, rozdělen byl i parkán a bašty. Velký hradní sál byl předělen příčkami, ke spojovací chodbě přibylo křídlo se schodištěm.

V polovině 16. století však dluhy Švihovských narostly do takové výše, že byli nuceni rozprodat část svých statků. Roku 1548 se tak stal novým majitelem Švihova Heralt Kavka Říčanský z Říčan a na Štěkni. Ani Kavkové z Říčan ale nevlastnili hrad příliš dlouho, nepříznivá ekonomická situace nakonec postihla i Říčanské a Švihov roku 1598 připadl Humprechtu Černínovi z Chudenic. V majetku Černínů z Chudenic pak zůstalo švihovské panství až do roku 1945.

Za třicetileté války na hradě krátce pobývalo Mansfeldovo vojsko, Jindřich Černín z Chudenic sice zprvu slíbil věrnost Fridrichu Falckému, avšak později si získal přízeň Ferdinanda II. a byl jmenován radou dvorského a komorního soudu. Roku 1640 však umírá a Švihov je opět rozdělen na dvě poloviny a to mezi jeho syny Humprechta Protivu a Jana Maxmiliána.

13. listopadu 1655 vydal Ferdinand III. ono proslulé nařízení o rušení kamenných hradů, které se vztahovalo i na Švihov, naštěstí se hrad před totální demolicí podařilo na přímluvu Humprechta Jana Černína a Sylvie Kateřiny Černínové zachránit, zbořena byla pouze jižní část hradeb a Zlatá bašta. Středověký hrad ale tou dobou již pochopitelně nemohl dostačovat jako rezidenční sídlo, a tak byl od 18. století využíván pouze jako zemědělský objekt, část hradu posloužila jako sýpka, hradní sklepy zase jako sklad nejrůznějších potravin.

Nejstarší jádro Švihova zřejmě tvořil dnešní, tzv. Severní palác, jehož nedostačující obytná kapacita byla před rokem 1425 vyřešena přístavbou jižního paláce. K hradu se přistupovalo přes poměrně rozsáhlé předhradí, v jehož jihozápadní části dodnes stojí věž, tzv. Kašperka, součástí předhradí byla i sýpka a jižní brána, která se však do dnešní doby nedochovala. Východní část hradiště zabíral tzv. Zadní hrad, odtud se pak vstupovalo do parkánu, který byl lemován čtyřmi baštami, z nichž každá měla své vlastní jméno a specifickou funkci. Největší severozápadní baště se říkalo bašta Štědrého a později Červená bašta. K roku 1505 je tu připomínán mlýn, později hostinec a jedna z prostor hostila v polovině 16. století i hradní pány z Říčan. V 19. století ji využívali vojáci jako obydlí a střílny. I v severovýchodní baště, která vzala za své kvůli Ferdinandovu nařízení o boření hradu v polovině 17. století, býval údajně mlýn, té se říkalo Zlatá nebo také Paní bašta. Jihovýchodní, tzv. Zelená, bašta fungovala jako vězení. V jihozápadní Bílé baště prý koncem 17. století bydleli 2 mniši, kteří sloužili mši v hradní kapli.

Do kaple Panny Marie se vcházelo ze Severního paláce a nechal ji roku 1489 postavit Půta Švihovský. Ačkoli hlavní oltář zasvětil Panně Marii, dlouho se jí nesprávně říkalo kaple sv. Marka dle jednoho z vedlejších oltářů. Uvnitř kaple je k vidění vyobrazení Švihova kolem roku 1520 a erbovní galerie, kterou nechal vymalovat Půtův syn Jindřich, aby tak zdůraznil, jak se Švihovský rod rozrostl v ženské linii díky jeho manželce Voršilce. Zřejmě největším unikátem jsou však ve dřevě vyvedené sochy čtyř církevních otců (Řehoře, Ambrože, Augustýna a Jeronýma), které do kaple objednal Půta až ve Švábsku a jedná se o vskutku mistrovský sochařský kus pozdní gotiky, jenž se v oblastech severně od Alp dochoval.

Ve 2. polovině 16. století došlo k poslední zásadní přeměně hradu, kdy byl při hlavní vstupní věži zbudován tzv. Říčanský palác, avšak nejzásadnější přestavbu prodělal hrad právě za Půty Švihovského, ten jej podobně jako nedaleké Rabí nechal koncem 15. století přestavět v nedobytnou pevnost s obdivuhodně propracovaným fortifikačním systémem kombinujícím prvky aktivní dělostřelecké obrany s vodními plochami, která byla zároveň nebývale luxusním šlechtickým sídlem. Od 17. století pustnoucí hrad se však opětovného zájmu dočkal až v polovině 20. století, kdy tu roku 1949 byla zahájena rozsáhlá rekonstrukce probíhající v podstatě nepřetržitě až do současnosti.  

Literatura

SEDLÁČEK, August. Hrady, zámky a tvrze Království českého. Sv. 9. Domažlicko a Klatovsko, Praha 1893

MENCLOVÁ, Dobroslava. České hrady, Praha 1972

Seznam literatury

Rejstříky

věcný:

• kaple sv. Jiljí
• špitál sv. Jana
• Zlatá bašta
• Kašperka
• Červená bašta
• mlýn
• Paní bašta
• Zelená bašta
• kaple Panny Marie
• kaple sv. Marka
• sochy čtyř církevních otců
• Říčanský palác
• vodní hrad

jmenný:

• Půta Švihovský z Rýzmberka
• Benedikt Rejt
• Budivoj ze Švihova
• Vilém ze Švihova
• Břeněk ze Švihova
• Jan ze Švihova
• Domin z Újezda
• Benedikt Ried
• Heralt Kavka Říčanský z Říčan
• Humprecht Černín z Chudenic
• Protiva Černín z Chudenic
• Jan Maxmilián Černín z Chudenic
• Sylvie Kateřina Černínová