Lobzy byly po celý středověk jednou z nejmenších vsí v okolí Plzně, neboť tu kolem návsi přibližně trojúhelníkového tvaru stálo nanejvýš šest domů. Ve 14. století byl statek rozdělen na čtyři díly, které spojilo až město Plzeň, které Lobzy před rokem 1543 zakoupilo. Jedinou výjimkou byl tzv. Svobodnický dvůr, jehož majitel nespadal pod pravomoc majitelů lobezského panství.
V polovině 17. století si berní komisaři poznamenali, že po třicetileté válce tu bylo osm osazených gruntů a jeden neosazený, dva chalupníci a jeden domkář. V 18. století tu navíc působil obecní pastýř a kovář. Lobzy si velmi dlouho ponechaly středověký, vesnický ráz. Poněkud okrajové postavení mezi plzeňskými vesnicemi se proměnilo v 19. století, tou dobou se sem zkoncentrovala čilá stavební aktivita a byly založeny nové čtvrti s reprezentativními názvy Petřín, Vyšehrad, Letná a Malá Strana. Zároveň se tu začala těžit kyzová břidlice. Za první republiky se Lobzy staly oficiálně městskou částí Plzně. Ještě dnes tu však můžeme najít zajímavé vesnické stavby, od hospodářských objektů až po obytné domy. Za pozornost stojí zvláště lobezská rychta a boží muka ve Vyšehradské ulici, jedná se totiž o kopii původní drobné sakrální památky ze 17. století.
