- Technické památky
Pivovar Prazdroj v Plzni
Plzeň-Východní Předměstí - Okres Plzeň-město
Základní informace
typ památky: Technické památky
stavební sloh: nezařaditelné
historická epocha: moderní doba
Stručné představení
Plzeňský měšťanský pivovar byl vybudován v roce 1842, aby plzenští právovárníci mohli konkurovat oblíbenému bavorskému pivu. Pivovar si rychle získal oblibu i v zahraničí a byl téměř nepřetržitě až do současnosti modernizován.
Historie
V polovině 19. století odkoupili plzenští právováreční měšťané zahradu na Pražském Předměstí mezi řekou Radbuzou a cestou na Doubravku od Šimona a Františky Syrových. Jejich cílem bylo vystavět na této ploše moderní městský pivovar, kde by se vyrábělo pivo tzv. spodním kvašením a nikoli nadkvašením jako dosud. Důvodem bylo zachování konkurenceschopnosti, neboť plzeňské krčmy raději odebíraly oblíbené bavorské pivo od vrchnostenských pivovarů z okolí než od místních právovárečníků. Již v lednu 1839 bylo vydáno Vyzvání ku vystavění vlastního pivovaru a sladovny a v září 1839 byl proveden první výkop. Autorem projektu na výstavbu pivovaru byl František Filous a na realizaci stavby dohlížel stavitel Martin Stelzer. Poslední dokončovací práce proběhly počátkem roku 1842 a již na jaře sem přichází sládek Josef Groll, původem z Bavorska. Nový pivovar byl na svou dobu vskutku technickým skvostem s nejmodernější technikou a výborným systémem sklepů, jež měly pro pivovar prvořadý význam.
První várka piva se ochutnávala v říjnu 1842 a při Martinském trhu se již rozlévalo zdejší pivo nejen ve třech plzeňských hostincích, ale dokonce i v Praze. Plzeňské pivo si záhy získalo nebývalý úspěch a pivovar se kontinuálně rozšiřoval a rozrůstal, s několika málo výjimkami, až do současnosti.
Nedostačující výrobní kapacita byla řešena odkupem nových pozemků i zaváděním nejmodernějších technologií. Před koncem 19. století tu již fungovaly strojovny se třemi parními stroji, 2 kotelny s 5 parními kotly a ve 3 varnách bylo 7 pánví. Díky této výbavě zvládal pivovar uvařit na jednu várku 1920 věder piva, což je přes 1000 hektolitrů! Pro takový objem výroby bylo potřeba rozšiřovat nejen nadzemní, ale i podzemní část pivovaru, tou dobou činila celková rozloha sklepů téměř 13 000 m2.
První velkou inovací bylo napojení na železnici v roce 1880. O rok později pivovar osvítily elektrické obloukové lampy Křižík-Piette. Následně firma Emila Škody zavedla strojové chlazení do spilek. Počátek 20. století s sebou přinesl osamostatnění se z hlediska dodávek energií, neboť v pivovaru vyrostla nová vodárna a elektrárna. Výrazným architektonickým prvkem se stala jubilejní brána dokončená u příležitosti 50letého výročí založení pivovaru, jejími autory byly architekti Klotz a Němec. V roce 1913 zase přibyla nová administrativní budova podle návrhu A. Hucla.
Za první republiky byl Hanuš Zápal pověřen stavbou nového domu pro sládka, pro nějž se vžilo označení tzv. ředitelský dům. Zároveň pivovar disponoval vlastními dílnami na opravu vagónů a pyšnil se měděnými pánvemi a moderním plnícím a lahvovacím zařízením.
Konec druhé světové války se však do historie Plzeňského Prazdroje vepsal černým písmem, během bombardování nedalekého nádraží totiž areál zasáhla stovka bomb. Naštěstí byla výroba rychle obnovena. Byť v roce 1964 se oficiální název společnosti změnil na Západočeské pivovary, pro export zůstala zachována značka Plzeňský Prazdroj. Pod tímto označením se zde pivo vaří dosud.
Další
Literatura
Rejstříky
místní:věcný:
jmenný:
- Emil Škoda
- Hanuš Zápal
- František Filous
- František Křižík
- Martin Stelzer
- Šimon Syrový
- Františka Syrová
- Josef Groll
- Piette
- Klotz
- Němec
- Hucl