Rodina Emila Škoda pocházela z Dolan. Koncem 18. století se však Emilovi předci vykoupili z poddanství a přestěhovali se do Plzně. Již Emilův dědeček Jan Škoda byl kovářem a provozoval větší kovárnu. Jeho otec a strýc ale od řemesla zběhli a dali se na kariéru lékaře. Emilův otec František se stal velmi váženým plzeňským měšťanem, vedle své lékařské praxe se věnoval i politice, posléze byl jmenován šéfem zemské zdravotní služby, působil jako poslanec na říšském sněmu a získal místo také ve správní radě plzeňského Městského pivovaru. Emilova matka, Anna Říhová, byla dcerou majitele velkého průmyslového mlýna. Emil se, jako prvorozené díta, narodil do velmi bohaté a vlivné plzeňské měšťanské rodiny. Emilova matka však zemřela již v roce 1854 a rodina se přestěhovala do Chebu, zde také Emil vystudoval reálné gymnázium a otec se pomalu smířil s tím, že syn jeho lékařskou praxi nepřevezme. Svolil tedy, aby syn pokračoval ve studiu strojního inženýrství v Praze a posléze i na technické škole v Karlsruhe. V zahraničí absolvoval také praxi v řadě strojních závodů. V roce 1859 narukoval jako dobrovolník na jeden rok do armády a bojoval proti Sardinii a Francii na straně Rakouska v severní Itálii. Posléze se vrátil do Pruska, kde pracoval v jejich vyhlášených strojírnách až do vypuknutí prusko-rakouské války v roce 1866.

Po návratu do Plzně mu otec dojednal místo u hraběte Valdštejna v jeho továrně. Mladý Emil Škoda nastoupil rovnou na pozici ředitele a hned se pustil do modernizace výroby a vyjednal řadu významných zakázek. Valdštejnovi ale tou dobou vyrůstala nebezpečná konkurence v podobě podniku jeho bývalého ředitele Belaniho. Škoda věděl, že má-li v konkurenci obstát, musí přesvědčit hraběte, aby do reorganizace výroby výrazně investoval.Valdštejnovi však místo financování transformace továrny přikročil k jejímu prodeji. Emil Škoda neváhal a roku 1869 provoz za 167 642 zlatých odkoupil.

Škoda se okamžitě pustil do realizace svých plánů a zanedlouho vytvořil z malé továrny s pár desítkami dělníků obrovský strojírenský komplex zaměstnávající několik tisíc lidí. Aby měl nad svou firmou větší dohled, pronajal si byt u Hahnenkamma, proslulého plzeňského povozníka a právovárečníka, s jehož dcerou se posléze oženil. Díky manželčině bohatému věnu se mu podařilo překonat rakousko-uherský hospodářský bankrot a firma Škoda se brzy stala celosvětově uznávanou zárukou kvality.

Ve volném čase, kterého ale nebylo zrovna mnoho, překládal Tainova díla do němčiny a pořádal hony a lovy. Dlouhodobé psychické a fyzické vypětí si však ke stáří vybralo svou daň a Emila Škodu začaly trápit zdravotní obtíže, kvůli kterým mu bylo doporučeno vycestovat na jih k moři. V roce 1899 byl navíc nucen, na nátlak bankovních institucí, převést svou továrnu na akciovou společnost. Tou dobou byl také oceněn křeslem ve vídeňské panské sněmovně, ačkoli svůj postoj k rakouskému mocnéřství dal jasně najevo již dříve tím, že odmítl baronský titul. Zemřel při zpáteční cestě z lázní Gastein 8. srpna 1900.  

Literatura

Seznam literatury