Herštejny najdeme na Domažlicku dva. Starý u Vranova, nedaleko Pivoně, a Nový na Kdyňsku. Pletly se již v nejstarších dějinách. Zejména u zpráv ve starších středověkých pramenech je často problém rozlišit, o který z obou hradů se jedná. Starý Herštejn je uváděn s přídomkem „Starý“ až od roku 1437. První část jména hradu je odvozena od německého výrazu pro jelena (Hirsch), v překladu by tedy název objektu byl Jelení kámen, či Jelení skála. Zkomolením pak vznikl název Herštejn. Jméno Nového Herštejnu u Kdyně vzniklo naopak od německého termínu Herr (pán). Hrad vznikl na ochranu řezenské obchodní stezky. Nevíme, kdo ho založil. Novější výzkumy naznačují, že ho mohli založit i němečtí šlechtici někdy před rokem 1266. Zdeněk Procházka, znalec historie Domažlicka a amatérský archeolog, který prováděl roku 2006 archeologický průzkum hradu, upozorňuje ve svých publikacích na tažení krále Přemysla Otakara II. do Bavor roku 1266. Obrovské Přemyslovo vojsko plenilo v Bavořích, ale nakonec se stáhlo zpátky do Čech, přesněji na Chebsko, které král rok předtím (jak se později ukázalo dočasně) připojil k Českému království. V kronice bavorského Schönsee je zmíněno, že Přemysl se zmocnil hradu „Hirštejna“, rozkázal ho řádně opevnit a učinit z něj opěrný bod chránící pohraničí. Na hradě tak nesídlili šlechtičtí majitelé, ale královští purkrabí. Část starší literatury zmiňuje jako nejstaršího známého držitele hradu Protivce (1272), ovšem často také s poznámkou, že není jasné, o který z Herštejnů šlo. Na Starém Herštejně se vystřídalo opravdu velké množství držitelů i správců. Z královského držení se dostal do rukou biskupů a později arcibiskupů. Jan Lucemburský ho totiž prodal pražskému biskupovi Janu IV. z Dražic, který jmenoval místním purkrabím Zdeňka z Osvračína. V pramenech je doloženo, že arcibiskup Jan z Jenštejna nechal opravit hradby a věže.

Jak vlastně hrad původně vypadal? Mnoho možností k rozvoji neměl. Vlastní hrad stál totiž na velice úzkém skalisku, kam se těsně vešly dvě válcové věže, mezi kterými byl obytný palác. Dolní hrad s hospodářskou základnou stál u úpatí, měl zde i vlastní kovárnu. Arcibiskup Konrád z Vechty zastavil hrad katolickému rodu Ebrzvínů, konkrétně Petrovi Ebrzvínovi z Hradiště. Katoličtí držitelé velmi dráždili domažlické husity. Ti také roku 1421 vytáhli proti hradu a na hradě pak upálili všechny zajatce. Po skončení husitských válek se hrad dostal do držení Dobrohosta z Ronšperka, který roku 1459 získal panství Pivoň, kde sídlil. Zdeněk Dobrohost zdědil hrad po svém otci roku 1506 a nepřímo zapříčinil jeho zkázu. Učinil z něho sídlo loupeživých rytířů. Roku 1510 hrad vyplenilo vojsko, které poslal na Zdeňka Dobrohosta král Vladislav. Hrad pak již nikdy nebyl obnoven. Panství začalo opět často měnit majitele. Jen pod Horšovským Týnem se hrad ocitl ve svých dějinách třikrát, potřetí roku 1545 a tentokrát dlouhodobě. Horšovskotýnští Trauttmansdorffové uvažovali o opravě hradu v romantickém duchu, k úpravám však nakonec nedošlo. Za komunistů se návštěva hradu nedoporučovala, poblíž totiž bylo stanoviště armády, vojáci zde pozorovali pohraniční vzdušný prostor. Dnes je hrad opět oblíbeným cílem turistů. Z původní malebné pravidelné stavby se zachovaly zbytky jedné z věží. Z vrcholu je pěkný výhled do kraje.

Literatura

Seznam literatury

Rejstříky

místní:

• Pivoň

věcný:

• loupeživí rytíři

jmenný:

• Trautmannsdorfové
• Jan z Jenštejna