Privilegovaná chodská vesnice Zadní Chodov byla založena před rokem 1365, kdy se o ní poprvé zmínily historické záznamy. Krystalizačním jádrem, kolem něhož vyrostla rozlehlá a lidnatá obec, v níž roku 1654 rolníci hospodařili na více než 50 usedlostech, byla prostorná dvouřadá náves lichoběžníkového tvaru, jejíž osu tvoří bezejmenný pravostranný přítok Chodovského potoka. V jejím nitru nalezneme kostel Nejsvětější Trojice, který sousedí s malým rybníkem. Čela ústředního prostranství byla původně nezastavěná, spolu s okolím svatostánku byla zaplněna až druhotně příbytky chalupníků a domkářů. Obě delší strany návesního lichoběžníku byly už od středověku lemovány hustě parcelovanými usedlostmi. Zahrady, které přiléhají k jednotlivým stavením, byly ukončeny souvislými záhumeními cestami, jež oddělovaly intravilán od extravilánu rozměřeného na pravidelné polní tratě.

Zhruba do poloviny 19. století bychom se v Zadním Chodově setkali převážně s roubenými a hrázděnými obydlími, zděná zástavba pochází až na několik výjimek, mezi které můžeme zařadit archaickou kamennou sýpku se štěrbinovými okénky a půlkruhově zaklenutými vstupy nebo barokní usedlost čp. 45, z druhé půle 19. a první třetiny 20. věku. Střed obce si dodnes uchoval příznivý vzhled i původní rustikální ráz. Díky tomu byl Zadní Chodov roku 1995 prohlášen vesnickou památkovou zónou.

Literatura

Seznam literatury

Rejstříky

místní:

• Chodovský potok