Kolem významného pohraničního opěrného bodu vznikla v průběhu 12. století podhradní osada. Za vlády Přemysla Otakara II. byla nahrazena korunním městem s pravidelným půdorysem, jehož součástí se záhy stal farní kostel Nanebevzetí Panny Marie. V polovině 14. století byl Tachov obehnán hradbami. V průběhu 15. století se různé části intravilánu pětkrát staly obětí plamenů, patrně nejničivější požár však přišel roku 1558. Ve druhé polovině 19. století proběhlo boření hradeb. Letecké bombardování v únoru 1945 a následné demolice starých měšťanských domů do značné míry setřely historický charakter města, v jehož centru vznikla řada proluk, které byly od padesátých let nevhodně zaplňovány novostavbami, kromě toho došlo k vybudování řadového sídliště na severozápadním okraji Tachova.

Ústředním bodem středověké osady, rozkládající se na návrší zvolna se svažujícím ke korytu řeky Mže, bylo lichoběžníkové náměstí, z něhož vybíhaly jednotlivé ulice, kolem kterých vyrostla městská zástavba přibližně kruhové dispozice. Jihozápadní výspou osídlení byl zeměpanský hrad. Kolem roku 1347 byl Tachov obehnán dvěma pásy hradeb, které od sebe byly odděleny vodním příkopem. Součástí opevnění bylo 24 bašt a tři brány. Kvůli demolici většiny fortifikací v 19. století se do současnosti dochovaly pouze relikty obranného systému, a to především při severní, východní a západní hraně historického jádra Tachova. Kamenná hradební zeď místy dosahuje výšky až osmi metrů, na několika místech lze také spatřit dobře zachované hranolové bašty.

Literatura

Seznam literatury

Rejstříky

místní:

• Mže

jmenný:

• Přemysl Otakar II.
• Karel IV.