Chylice je dnes již zaniklá středověká vesnice pod vrchem sv. Vojtěcha nacházející se u silnice mezi Hrádkem a Mirošovem. První písemná zmínka o Chylicích pochází z roku 1194. Zdejší kostel je poprvé bezpečně doložen k roku 1352, některé prameny uvádí rok 1295. Patrony kostela byli pánové z Chylic, v 16. století pánové z Řisnice a po nich pak pánové z Rožmitálu. Podle některých badatelů byl za husitských válek nebo krátce po nich kostel i s vesnicí Chylice vypálen. Vesnice je naposled zmíněna ještě k roku 1565, v roce 1616 je označena jako pustá. Kostel zřejmě fungoval i poté, neboť v roce 1611 do něj byl zasazen náhrobní kámen. Těch je zde ze století sedmnáctého hned několik (majitelů panství Vratislavů z Mitrovic). V roce 1654 byla obnovena fara, nikoliv však v Chylicích, ale v sousedním Mirošově, který převzal sídelní funkci. Kostel v Chylicích funguje od té doby již pouze jako filiální.

V polovině 17. století byl chrám sv. Jakuba Většího značně poničený a bez věže. O jeho zásadní opravu se v letech 1675–1676 (druhý letopočet je uveden nad vchodem do kostela) postaral majitel mirošovského panství František Diviš Vratislav z Mitrovic, ten zde byl také o rok později pohřben. Stavbu zřejmě prováděl rokycanský stavební mistr Jan Bulla. Kostel zůstal jednolodní s obdélníkovým presbytářem. Při této přestavbě získal kostel hranolovou věž se zvony, hřbitov kolem něj byl obehnán zdí. Uvnitř byl chrám vybaven vším potřebným zařízením včetně dvou oltářů věnovaných vrchností. Třetí oltář nechal osadit majitel dobřívských železáren Šírer z Waldheimu. V roce 1773 získal kostel dnešní podobu, opravován byl rovněž v druhé polovině 19. století. Při rekonstrukci podlah bylo nalezeno několik rakví včetně té s pozůstatky Františka Diviše z Mitrovic. V ní  pak byl objeven pergamen s popisem jeho smrti, bohužel spadl z koně tak nešťastně, že mu kůň pošramotil hruď a on na následky zranění zemřel.

Varhany ve zdejším kostele postavil varhanář Gutz z Čisté v roce 1856. Hlavní oltář včetně obrazu je barokní z druhé poloviny 17. století a je ozdoben sochami sv. Václava, Víta, Vojtěcha, Zikmunda a archanděla Michaela. Z vnitřní výzdoby stojí za pozornost socha sv. Jakuba ve výklenku nad hlavním vchodem a románská křtitelnice pod kůrem.
Kostel je v majetku Římskokatolické farnosti v Rokycanech, jednou týdně se zde konají bohoslužby.

Podle lidového vyprávění sto sáhů od hlavních hřbitovních dveří leží pod velkou strání zakopán poklad. Podle jiné verze prý důstojník střežící pokladnu prohrál peníze v kartách a prázdnou pokladnici nechal zakopat na poli u kostela, v nedalekém lese Zlamnoze se pak zastřelil. Ať tomu bylo tak či onak, poklad zatím nikdo neobjevil. Na poli kolem kostela dodnes archeologové nalézají  pouze relikty původního osídlení (meč, keramiku, železné předměty apod.). Jiná verze pověsti říká, že při opravě kostela v něm zedník Purkart z Příkosic při předělávání podlahy přišel na dosud neznámou hrobku. V té bylo nalezeno několik rakví, v jedné z nich byly ostatky bývalého majitele mirošovského panství Vratislava z Mitrovic. U něj byla pergamenová listina, v níž byla popsána nešťastná náhoda, kdy mu kůň skočil na prsa. Na prsou mrtvoly také ležela zlatá podkova. Podle jiného lidového vyprávění, jel jednou v noci kolem kostela kočí Veverka. V tom k němu přilétl ohromný černý orel a dorážel na něj. Vyděsil ho i jeho koně tak, že se zastavili až na Kocandě.

Literatura

Seznam literatury

Rejstříky

věcný:

• zaniklá obec
• presbytář
• věž
• filiální kostel
• náhrobní kámen

jmenný:

• Vratislavové z Mitrovic
• František Vratislav Diviš z Mitrovic
• Gutz
• Jan Bulla
• páni z Chylic
• páni z Rožmitálu
• páni z Řísnice
• Šírer z Waldheimu
• Veverka