Snad na místě starší svatyně dal plzeňský měšťan Vít Malíř, který v okolí vlastnil vinici, vystavět kostel, jenž nechal zasvětit sv. Mikuláši. V roce 1414 se pak podařilo získal od Václava IV. právo ke zřízení hřbitova v blízkosti kostela. Zpočátku se zde pohřbívala pouze chudina, ale po josefínských reformách se stal prestižní poslední destinací pro plzeňskou smetánku. V severní části hřbitova je pohřbený Josef Kajetán Tyl, kolem nějž pak přibyly hroby plzeňských divadelníků. Jeden z posledních významných pohřbů proběhl v roce 1900, kdy zde své poslední spočinutí našel Emil, rytíř Škoda.

Vlastní kostel prošel v průběhu let mnoha úpravami, nyní se jedná o dvoulodní, obdélnou stavbu s obdélným polygonálně zakončeným presbytářem. Zatímco na jižní straně přiléhá ke kostelu sakristie, severní část tvoří kaple sv. Anny. Hlavní vstup je ze severu portálem s rokokovou ornamentikou. Presbytář je sklenut křížovohřebínkovou klenbou na volutových konzolách, ostatní prostory jsou plochostropé. Interiér zdobí především raně barokní oltář sv. Michala datovaný snad k roku 1642. Během rekonstrukce kostela v roce 2012 pak byly odhaleny v presbytáři cenné malby. Kostel dnes slouží řeckým katolíkům.

Literatura

Seznam literatury

Rejstříky

věcný:

• plzeňský Slavín
• Řeckokatolická církev

jmenný:

• Václav IV.
• Josef Kajetán Tyl
• Emil Škoda
• Vít Malíř