Plzeňská předměstí prožívala největší rozkvět od 19. století. Vzkvétající Plzeň s rychle se rozvíjejícím průmyslem postupně expandovala i do prozatím poněkud opomíjených oblastí. Předměstí se ovšem stávala místem výstavby nejen dělnických a úřednických domů a továren, nýbrž i sídlem bohatých průmyslníků. Tato nová městská honorace logicky hledala bydlení, jež by bylo dostatečně reprezentativní, přesto ale vzdálené rušnému městu. Takovou prestižní lokalitou se koncem 19. století stal právě Lochotín.
Již od poloviny 19. století se na Lochotíně objevovaly jednotlivé sezónní vily, šlo však pouze o roztroušenou, neorganizovanou zástavbu. V 90. letech ovšem spatřil světlo světa spisek „Zdravé a příjemné bydlení,“ který podpořil formování lochotínské vilové čtvrti. Mezi Karlovarskou a Lidickou ulicí, v přímé návaznosti na lochotínský park, v příjemném předměstském prostředí s velkými zelenými plochami na pozemcích s velkorysou výměrou, neboť byla stanovena minimální velikost parcely 1080 m2, byly budovány honosné vily plzeňských městských elit. Lokalita si brzy získala obrovskou oblibu a poptávka po dobré adrese neustále rostla. Až do první republiky se tak lochotínská vilová čtvrť oproti původním regulačním plánům rozrostla minimálně na dvojnásobek předpokládané rozlohy. Dodnes zde můžeme obdivovat krásnou městskou architekturu období fin de siècle.
