Společenský dům Peklo je souborem tří navzájem propojených objektů, který se rozkládá na pravém břehu řeky Mže v Pobřežní ulici. Komplex má za sebou barvitý a komplikovaný stavební vývoj, na jehož počátku stálo vybudování novorenesanční vily Emiliana Fischera, k němuž došlo roku 1886. Třípodlažní palác se posléze stal jednou ze třech hlavních částí Pekla. V půli osmdesátých let 19. století vznikl v Plzni spolek, který usiloval o zřízení administrativního a kulturního střediska společného pro všechna dělnická sdružení, jež ve městě působila. Počátkem devadesátých let zakoupilo hnutí starý hostinec, který ležel několik desítek metrů západně od Fischerovy vily. Roku 1894 k němu byl připojen kulturní sál, který vyprojektoval architekt Eduard Kroha.

Roku 1902 bylo Peklo rozšířeno o prostory, které sloužily spolkům k provozování administrativy, v přízemí se nově nacházela restaurace a redakce sociálnědemokratického listu Nová doba. Ani po svém zvětšení však areál plně nevyhovoval potřebám a nárokům svých uživatelů. Z toho důvodu se uskutečnila koupě domu Emiliana Fischera se 40 místnostmi, které byly v letech 1905 až 1907 upraveny tak, aby mohly být účelně využívány dělnickými sdruženími. Obě části komplexu, východní i západní, byly od roku 1906 provázány dvoranou, která vznikla kultivací volného prostranství dosud oba objekty oddělujícího.

Ve druhém a třetím desetiletí 20. století probíhaly menší rekonstrukce západní budovy Pekla, které se týkaly především prostorů vyhrazených pro redakci Nové doby, několika změn doznaly i fasády a vchody. K úplnému sloučení obou polovin areálu došlo roku 1939, kdy na ploše dvora vyrostl střední trakt. Po druhé světové válce se vlastníkem Pekla stalo Revoluční odborové hnutí, v osmdesátých letech sloužilo bývalé spolkové sídlo armádě. Roku 1957 získalo prostřední křídlo nové monumentální schodiště, o deset let později vznikla přístavba, která přiléhá k Velkému sálu. Roku 2003 odkoupilo komplex město Plzeň, roku 2005 zde bylo otevřeno Muzeum generála Pattona.

Společenský dům Peklo se skládá ze třech částí, které se liší dobou vzniku i architektonickým slohem. Nejstarší je novorenesanční Fischerova vila, zhruba čtvercové stavení se dvěma bočními hranolovými vížkami, které jsou opticky propojeny atikou. Fasádu zdobí přízemní bosáž, pilastry s dekorativními hlavicemi a polosloupy. V novorenesančním stylu bylo vybudováno i západní křídlo, jehož jižní průčelí se vyznačuje profilovaným kladím, atikou, třemi lombardskými štíty a věžičkou, obdélníková okna jsou lemována štukovými šambránami s motivem věnců. Uvnitř se nachází reprezentativní Velký sál, který je vertikálně členěn mohutnými pilíři a nad nímž se prostírá necková klenba. Prostřední trakt ze závěru třicátých let minulého století působí střídmým dojmem, prostý obvodový plášť s rozměrnými okny a minimem ozdob zaujme vstupem zdůrazněným pilastry, markýzou a plastickým rámem v patře.

Literatura

Seznam literatury

Rejstříky

místní:

• Mže
• Pobřežní ulice

věcný:

• Revoluční odborové hnutí
• Fischerova vila
• Nová doba
• Muzeum generála Pattona

jmenný:

• Emilian Fischer
• Eduard Kroha
• George Patton