Půdorys vsi jasně poukazuje na vrcholně středověkou lokaci Dýšiny. Jádro vsi tvoří mírně svažitá, přibližně lichoběžníková náves vybíhající jihozápadním směrem k farnímu kostelu. Jádro vsi utvářely nejen cenné venkovské stavby v duchu lidového klasicismu 19. století, ale také navýsost zajímavá empírová škola z druhé dekády 20. století. Tato stavba však vzala za své ve 2. polovině 20. století. Starší lidovou architekturu prezentuje usedlost čp. 8 na východní straně návsi. Jedná se o roubený dům s trojdílnou dispozicí a podélně orientovanou sýpkou s roubenou klenbou. Dům čp. 3 zaujme především krásnou klasicistní bránou s brankou a kamenným ostěním z roku 1878. Podobné brány můžeme pozorovat též u objektů čp. 4, 20, 26 a 36.

Na postklasicistní stavební fázi z konce 19. století upomíná dům čp. 19. Na jeho průčelí navazuje půlelipticky klenutá brána s brankou a naproti domu stojí přízemní sýpka s fasádami členěnými pilastry a čabrakovými hlavicemi. Jihovýchodní část návsi pak zdobí dům s dobře dochovaným neorenesančním průčelím. Z chalupnické výstavby vyniká především usedlost čp. 71, jejíž pozdně klasicistní průčelí dotváří lizény a čabrakové podřímsí.

Ačkoli historicky cenné jádro vsi bylo ve 20. století kriticky poničeno skrze nevhodné demolice i výstavbu některých typizovaných, slohově neurčitých moderních staveb, zůstala podstatná část zachována a v roce 1995 prohlášena vesnickou památkovou zónou.  

Literatura

Seznam literatury

Rejstříky

věcný:

• sýpka
• škola