Rod Řeneckých z Řenče je vzpomínán poprvé v první polovině 15. století, kdy tito vladykové sídlili na řenecké tvrzi, jejíž pozůstatky jsou dodnes patrné ve stejnojmenné obci přibližně 8 km na východ od Přeštic. Po roce 1444 se panství rozdělilo mezi čtyři syny, přičemž rezidenční tvrz získal jakýsi Suda, od něhož se odvozuje rodová větev Sudů z Řenče. Tento byl snad dědečkem našeho nechvalně proslulého Petra Sudy.

Petr převzal rodinný majetek po smrti svého otce v roce 1481, přičemž se mu nejrůznějšími intrikami podařilo rozšířit majetek o statky Janovských z Janovic. O růst svého bohatství se však Petr zdaleka nepřičinil jen svou pílí a prací, nýbrž především intrikami a bojovnou povahou. Jak o něm píše August Sedláček: „Petr Suda byl rytíř od meče a huby, stavu sice rytíř, ale povahou zchytralý a podlý zloděj.“ Suda proti sobě opravdu postupně poštval většinu měst nejen v západních Čechách. Jeho eskapády řešil každou chvíli zemský soud, takže byl i mezi nejvyššími úředníky českého království neoblíbenou persónou. Jeho nepřátelům pak počátkem druhého desetiletí 16. století došla trpělivost a oblehli tvrz Janovice. Stříbrským, plzeňským a klatovským vojskům nakonec přišli na pomoc ještě Pražané. Když Suda viděl, že situace je bezvýchodná, utekl s hrstkou svých nejvěrnějších z Janovic, kde zanechal celou svou rodinu. Ačkoli se nakonec s králem opět smířil, ztratil nejen Janovice, ale i rodové Řenče. Zemřel po roce 1532, kdy o něm veškeré pramenné zmínky mizí.  

Literatura

Seznam literatury