Jan Vrba, klenečský rodák a původní profesí lesník a učitel na lesnické škole, proslul jako autor próz z přírody, venkova i městského prostředí. Častou inspirací mu bylo Domažlicko (např. "Kvetoucí hloží", "Zubřany", "Beranuc dvůr"). Byl velkým obdivovatelem husitství. Ve výročním roce bitvy u Lipan poprvé vyšel jeho dvoudílný román "Prokop Veliký" (1934). Román napsal také o husitském králi ("Jiří z Poděbrad"). Mnohem větší oblibu než velké historické romány si však získaly literární průvodce jako "Chodsko pod Haltravou" či "Domažlice a Chodsko", které se dočkaly několika vydání, stejně jako některé dodnes ceněné Vrbovy přírodní prózy, ovlivněné jeho lesnickou a mysliveckou zkušeností. Vrbův známý román "Boží mlýny" (1919) byl opakovaně zfilmován. V letech 1922–25 vyšla Vrbova románová trilogie "Chodské rebelie". Vrba v ní vykonstruoval teorii o náboženských příčinách chodské vzpoury proti Lomikarovi, čímž si vysloužil kritiku celé řady svých současníků. Sám autor propagoval své názory během četných vlastivědných vycházek pro veřejnost po Chodsku, které organizoval. Jindřich Šimon Baar zkritizoval jeho názory v knize "Nehistorická historie", kterou vydal jeho přítel František Teplý roku 1928, tedy až po Baarově smrti. Oba spisovatelé, Baar a Vrba, byli totiž velmi dobrými přáteli. Vrba zemřel roku 1961 v Domažlicích, pohřben je v Klenčí pod Čerchovem. V Domažlicích připomíná Vrbu pamětní deska na jeho vile v Mánesově ulici čp. 172.

Literatura

Seznam literatury