Tvrz v Úsilově patřila v době třicetileté války krátce také Janovi Filipovi Kratzovi ze Scharfensteinu, majiteli panství Rýzmberk – Kout. Kratz se snažil přikupovat ke svému majetku stále další pozemky, k těm patřila i tvrz v Úsilově (1624). Kratz (Krac) byl typickým žoldnéřem, který se staral jen o svůj vlastní prospěch. V Čechách ovšem příliš často nebyl, a pokud byl, pobýval nejčastěji na tvrzi v Koutě na Šumavě. Měl pověst válečníka bez skrupulí. V potyčce u Rakovníka dokázal prý jedinou ranou zastřelit praporečníka i s jeho koněm. K dobru mu lze přičíst, že udělil městu Kdyně roku 1624 některá důležitá privilegia. Kratz byl ve službě císaře Ferdinanda II., který ho dokonce povýšil do hraběcího stavu. Získal i statky v Německu. Když se to Kratzovi ovšem zdálo výhodnější, rozhodl se přejít ke Švédům. V bitvě u německého Nördlingen roku 1634 byl zajat. Ve Vídni s ním proběhl soud, byl odsouzen ke ztrátě hrdla i všech statků v Čechách. Byl popraven roku 1635. Tři Kracovi bratři padli v císařských službách, v císařské armádě sloužili i jeho synové.
