Jiří Trnka se narodil v roce 1912 v dělnické čtvrti Petrohrad na Východním Předměstí. Od dětství měl blízko k loutkovému divadlu, neboť u Trnků doma se vyráběly loutky. Na plzeňském reálném gymnáziu, dnešním gymnáziu na Mikulášském náměstí, jej výrazně ovlivnil jeho učitel Josef Skupa a přiměl jej, aby se zapojil do jeho divadla Feriálních osad. Mladý Trnka tedy poprvé vystupoval na veřejnosti jako loutkoherec.

Od prvopočátku bylo zřejmé jeho výrazné umělecké nadání, a tak se po maturitě vydal studovat pražskou Uměleckoprůmyslovou školu, kde na něj působil především Jaroslav Benda. V Praze pak ve 2. polovině 30. let provozoval tzv. Dřevěné divadlo na Václavském náměstí a tou dobou se také poprvé podílel na filmu, když pro režiséra Karla Dodala vyrobil loutku Pana Prokouka. Tou dobou se mu začalo dařit ve všech směrech, neboť v roce 1939 se knižním bestsellerem stala jím ilustrovaná kniha Míša Kulička. Následovala spolupráce s Osvobozeným a Národním divadlem.

V těžkých válečných časech spolu s Adolfem Zábranským začal prosazovat nový způsob ilustrací dětských knih, navázal spolupráci s Františkem Hrubínem a Janem Karafiátem.

Koncem války s několika mladými umělci zřídil studio Bratři v triku a v návaznosti na válku natočil film Zasadil dědek řepu. Čtyřicátá léta byla ve znamení nejvýznamnější loutkové filmové tvorby: v roce 1947 natočil suitu Špalíček, o rok později celovečerního Císařova slavíka a vrcholem jeho práce byly Staré pověsti české z roku 1952. V 60. letech upozornil na manipulaci člověka stroji ve filozoficky laděném filmu Ruka. Ve 2. polovině 60. let působil jako profesor na Vysoké škole uměleckoprůmyslové, ale zdravotní stav mu postupně zcela znemožnil pracovat i tvořit. Zemřel v roce 1969 v Praze.  

Literatura

Seznam literatury