František Křižík pocházel z rodiny venkovského ševce a posluhovačky. Dětství prožil nedaleko Klatov, v městečku Plánice, později odešel studovat do Prahy. Jeho studia ale nebyla zdaleka jednoduchá, nejprve totiž propadl na německé reálce na Malé Straně, takže přešel na české reálné gymnázium v Panské ulici. Ani tady však nebyl premiantem. Byť nakonec prošel všemi ročníky, maturitu nikdy nesložil, důvodem však byl především nedostatek peněz, neboť za složení zkoušky se muselo platit.

Profesor Václav Zengler ale v Křižíkovi rozpoznal talent a přijal jej jako mimořádného posluchače na pražskou techniku. Během studií si Křižík musel přivydělávat, doučoval, přepisoval noty, posléze se mu však podařilo získat brigádu v oboru, protože nastoupil do továrny na telegrafní a signalizační zařízení. Práce na železnici Křižíka osnila a jeho pozornost se na postupně se zdokonalující způsob dopravy soustředila po zbytek života. Jeho vůbec prvním vynálezem, za který byl odměněn 1000 zlatými, bylo právě zdokonalení signalizačního zařízení. Svou prací tak výrazně přispěl právě k zvýšení bezpečnosti na železnici.

Dalším důležitým mezníkem v jeho životě byl rok 1878, kdy odjel na výstavu do Paříže, kde se poprvé setkal s obloukovou lampou vynálezce Jabločkova. Po návratu do Čech začal pracovat na zdokonalení obloukové lampy a podařilo se mu velmi elegantně vyřešit problém odhořívání uhlíků na základě elektromagnetické regulace. Zdokonalenou lampu si nechal patentovat již v roce 1880. Ve stejné době také přesídlil do Plzeň-Vnitřní Město, kde si založil za podpory papírníka Pietta vlastní dílnu. Na následující výstavě v Paříži v roce 1881 již slavil první triumf, když jeho obloukovka porazila Edisonovu žárovku, neboť svítila jasněji. Následovaly další zakázky a prodej licence do Německa, Anglie a Francie. Křižík se rozhodl přesídlit do Prahy, kde si pronajal tovární objekt v Karlíně.

Stále větší obliba eletrického osvětlení nakonec zaujala i města a Křižík dostával stále častěji zakázky na veřejné osvětlení, první instaloval na jihu Čech, v Jindřichově Hradci v roce 1887 a v Písku. V Praze především usiloval o zavedení elektrické dráhy, ale prosazení této inovace naráželo na licenci koňských drah. Obrovským úspěchem v jeho kariéře byla pražská jubilejní výstava v roce 1891. Při té příležitosti nechal na vlastní náklady zprovoznit 800 m elektrické dráhy na Letné a instaloval světelnou fontánu na výstavišti. Obojí sklidilo obrovský úspěch a Křižík měl konečně otevřenu cestu pro realizaci elektrické dopravy v Praze. Již v roce 1896 se projížděli tramvaje v úseku Florenc-Karlín-Libeň-Vysočany.

Již tou dobou ale Křižíkovi rostl velký konkurent v osobě Emila Kolbena. O 15 let mladší eletrotechnik si totiž, na rozdíl od Křižíka, uvědomil, že budoucnost elektrotechniky tkví ve střídavém proudu. Křižíkovo konzervativní lpění na stejnoproudu, tvrdohlavost a megalomanské plány jej nakonec přivedly k absolutnímu krachu. Nejprve prohrál konkurz na výstavbu elektrárny v Holešovicích, posléze mu banky odmítly dát úvěr a posledním hřebíčkem do rakve se pro něj stala idea elektrifikace železnice, kterou se rozhodl realizovat v úseku Tábor-Bechyně.

Za první světové války byl nucen kvůli finanční situaci přeměnit svou firmu na akciovou společnost, v roce 1917 pak jeho firmu převzala Pražská úvěrní banka.

Zhrzený a zneuznalý Křížík odešel do ústraní a v roce 1941 zemřel ve Stádleci u Tábora. Národ ale na svého vynálezce nezapomněl, jeho pohřeb na pražském Slavíně se stal jakousi národní manifestací v pohnuté protektorátní době.  

Literatura

Seznam literatury