Podle mínění mnoha našich současníků snad nejznámější představitel české předbělohorské šlechty, spisovatel, cestovatel, hudebník a politik je v obecném historickém povědomí díky svému predikátu pevně spjat s Bezdružicemi, ačkoliv se zde nenarodil, nezemřel ani nevlastnil místní zboží.

Starobylý rytířský rod Harantů původně sídlil na tvrzi v Polžicích, ve 14. století si vybudoval hrad v Bezdružicích, netrvalo však dlouho a zdejší rezidenci prodal. V 16. století byla hlavní doménou Harantů Klenová na Klatovsku, kde se roku 1564 narodil Kryštof, syn Jiřího Haranta a Marie Anny z Janovic. V letech 1593 až 1597 se na straně císaře zúčastnil bojů s tureckým vojskem v Uhrách. V březnu 1598 se spolu s Heřmanem Černínem z Chudenic vypravil na pouť do Palestiny a Egypta, o své cestě sepsal literární svědectví, které roku 1608 vydal tiskem. Roku 1600 začal působit na dvoře Rudolfa II., roku 1607 byl povýšen do panského stavu.

Po Rudolfově smrti se sblížil s protihabsburskou stavovskou opozicí, krátce po roce 1615 přestoupil k protestantismu. Po vypuknutí českého stavovského povstání se angažoval na straně rebelů, stal se podporovatelem nového krále Fridricha Falckého, který jej jmenoval prezidentem české komory. V létě 1619 se účastnil obléhání Vídně, po bělohorské bitvě byl v březnu 1621 zatčen a 21. června popraven na Staroměstském náměstí.

Literatura

Seznam literatury