Lipnice je velká vesnice rozkládající se na návrší asi 2 km severně od Spáleného Poříčí, jehož je částí, v okrese Plzeň-jih. Půdorys vesnice tvoří vzácný dochovaný typ okrouhlice s téměř kruhovou ústřední návsí. Název obce vzešel zřejmě od přírodního porostu trav, jimiž je vesnice obklopena. Méně pravděpodobný je výklad původu jména podle názvu stromu, i když je obec na lípy bohatá. V roce 1379 se hovoří o Nové Vsi patřící ke Spálenému Poříčí, jako nová ves je Lipnice jmenovitě uvedena v roce 1391. Zakladateli byli pravděpodobně Švamberkové. V této době se jednalo o největší ves v širokém okolí, jež dlouhodobě příslušela ke spálenopoříčskému panství. Z roku 1601 pochází zpráva o škodách, jež tady způsobili vojáci táhnoucí proti Turkům. V roce 1615 zde žilo sedmnáct sedláků a deset chalupníků. Je zajímavé, že někteří patřili k faře v blízkém Mešně a zbylí ke Spálenému Poříčí. Po třicetileté válce bylo osm usedlostí pustých. V roce 1787 bylo ve vesnici 47 domů, roku 1838 to bylo již 61 domů a 419 obyvatel. V okolí Lipnice se těžila zřejmě již v 18. století železná ruda. V roce 1995 zde byla vyhlášena vesnická památková zóna.
Roku 1889 se tady narodil Václav Davídek (1889–1942), katolický kněz, spisovatel a redaktor. Významným rodákem je také jeho příbuzný Václav Davídek (1913–1993), archivář a spisovatel, autor genealogických a regionálních spisů.
