- Církevní stavby
Rotunda sv. Petra na Hůrce ve Starém Plzenci
Starý Plzenec - Okres Plzeň-město
Základní informace
typ památky: Církevní stavby - kostely
stavební sloh: románský sloh
historická epocha: středověk
Stručné představení
Jedinečné panorama Starého Plzence tvoří vůbec nejstarší dochovaná sakrální památka Plzeňského kraje. Rotunda sv. Petra a Pavla stála na vrchu Hůrka již ve 2. polovině 10. století.
Historie
První zmínka o rotundě na vrchu Hůrka pochází z roku 976. Ještě před samotným vznikem hradské soustavy a založením Nové Plzně byla zřejmě důležitým křesťanským kostelem na tomto území. Poté, co se sídelní centrum přesunulo do oblasti dnešní Plzně, ztratila rotunda svůj význam, což zapříčinilo i její postupné chátrání. Poslední ránu jí zřejmě uštědřily husitské války. Koncem 15. či na počátku 16. století již bylo zdivo natolik narušené, že se zřítila. Zubu času odolala pouze apsida a část k ní přiléhajících zdí. Změna nastala ve chvíli, kdy v polovině 16. století se pány zdejších statků stali Kokořovci z Kokořova. Ti totiž tou dobou vykoupili zdejší panství od Šternberků, jenž je drželi jako královskou zástavu. Kokořovci se záhy pustili do obnovy rotundy, kterou osadili novým renesančním bosovaným portálem, podlahu pokryly červenými pálenými dlaždicemi a přesvětili ji na kostel sv. Petra a Pavla. Další krušné časy přišly až ve 2. polovině 18. století, kdy měla být v rámci josefínských reforem zbourána, avšak podařilo se ji zachránit tím, že byla využita jako skladiště střelného prachu, kterým se získával kámen na dláždění cest. Počátkem 20. století ji zakoupilo město a hned roku 1924 ji opravilo. Generální oprava, která dala rotundě její současnou podobu, byla provedena v roce 1975, samotným pracím předcházel archeologický průzkum vedený Antonínem Hejnou. Během této opravy byla zasklena okna a do podlahy vsazeny repliky původních dlaždic ozdobené obrazem Nera a gryfů. Strop dostal poněkud nevhodnou pseudokazetovou podobu a dveře byly zhotoveny z měděného plechu.
Současná podoba stavby tak připomíná původní objekt spíše jen tvarem. Rotunda byla ve 2. polovině 10. století zbudována z řádkovaného křemencového zdiva spojeného vápennou maltou, apsida byla zakončena valenou klenbou, rotunda měla jen dřevěný trámový strop pokrytý šindelem. Mnohými přestavbami se však tato podoba výrazně setřela. Rotunda a její okolí se mnohokrát staly středem zájmu archeologů, poprvé zde kopal Josef Strnad s Ladislavem Píčem v roce 1860. Dnes jsou archeologické nálezy k vidění v interiéru rotundy.
Další
Literatura
Rejstříky
místní:věcný:
jmenný: