Asi 16 km jihozápadně od Klatov se nachází jedno z bývalých panství mocného západočeského rodu pánů z Velhartic. Prvopočátky statku Zavlekov spadají do 13. století, avšak vůbec první zmínku o šlechtickém sídle máme až z roku 1334, kdy Zavlekov vlastnil Dluhomil z Velhartic spolu se svým bratrem Půtou. Právě Dluhomil je také považován za stavitele této nejstarší zavlekovské tvrze. Před koncem 14. století převzal otcův majetek syn Bušek, který tu přebýval se svou ženou Eliškou. Ještě před rokem 1402 ale Bušek umírá a jako součást dědictví připadne Zavlekov jeho potomkovi Janovi z Herštejna a Velhartic, který pak od své matky přikoupí i její podíl na statku a hospodaří zde přibližně do 30. let 15. století, kdy tento majetek předá svému následníkovi Vilémovi. Na několik desetiletí pak zprávy o Zavlekově mizí a znovu se o něm dozvídáme až v roce 1480, kdy jej ke své rozsáhlé pozemkové državě připojil Půta Švihovský z Rýzmberka.

Zdá se ale, že i tak nadšený stavitel a bohatý mecenáš umění, jakým Půta bezesporu byl, nejevil o Zavlekov příliš velký zájem a tvrz pomalu pustla. Po Půtově nenadálé smrti připadl Zavlekov Břetislavovi Švihovskému, který se jej ale hleděl co nejrychleji zbavit a obratem jej prodal Přibíkovi z Chlumu. Ani Přibík ale neměl se Zavlekovem velké plány, a tak se tu ve 40. letech stává novým pánem Jan Dlouhoveský z Dlouhé Vsi, který se odhodlal k radikálnímu kroku a po roce 1544 zde nechal vystavět novou tvrz, která měla lépe plnit rostoucí nároky na reprezentaci i sídelní komfort. Janův syn Jiří se ale zapletl do stavovského povstání a majetek mu měl být konfiskován, naštěstí se mu podařilo vykoupit jej z lenní povinnosti již roku 1637.

Koncem 17. století, tedy konkrétně roku 1669, ale tvrz dostala nového majitele, kterým byl Diviš Lev Žákavec ze Žákavy a na Poleni. Od konce 17. století tu však žádný majitel nezůstal příliš dlouho a roku 1739 se díky Václavu Mariovi z Pöttingu stal Zavlekov součástí panství Nalžovské Hory. V polovině 19. století tu je připomínán rod hraběte Taaffeho, který roku 1856 v souvislosti s velkolepými úpravami v duchu romantismu nechal upravit i trosky zavlekovské tvrze, které měly být dramaticky působícím torzem kdysi slavné tvrze připomínající onu dávnou, mýty opředenou, rytířskou minulost.

Původní jednoduchý objekt, jehož pozůstatky se dodnes nacházejí na skalnatém ostrohu nad severním okrajem obce, tvořil typický věžovitý palác na lichoběžníkovém půdorysu, jehož původní zdivo se dochovalo přibližně do výšky prvního patra. Pasivním obranným prvkem měl být šíjový příkop, který tvrz odděloval od okolního terénu. Úpravy v polovině 19. století z těchto trosek vytvořily nový architektonický prvek, jež má působit jako monumentální a zároveň nedílná součást okolní krajiny. Přibližně z 16. století pochází nové šlechtické sídlo v podobě několikapatrové, obdélníkové stavby, jejíž původní podoba však zcela zmizela během přestavby na špýchar někdy v 18. století. Zatímco zřícenina starší tvrze dodnes působí jako obdivuhodná dominanta Zavlekova, nová budova je stále využívána k hospodářským účelům.

Literatura

Seznam literatury

Rejstříky

věcný:

• špýchar

jmenný:

• Půta Švihovský z Rýzmberka
• páni z Velhartic
• Bušek z Velhartic
• Švihovští z Rýzmberka
• Břetislav Švihovský z Rýzmberka
• Dluhomil z Velhartic
• Půta z Velhartic
• Jan z Herštejna a Velhartic
• Vilém z Velhartic
• Přibík z Chlumu
• Jan Dlouhoveský z Dlouhé Vsi
• Diviš Lev Žákavec ze Žákavy
• Václav Maria z Pöttingu
• hrabě Taaffe