Šumavská krajina bohatá na sklářské písky i vodní zdroje je dodnes známým sklářským regionem. Jedna z vůbec nejstarších a nejdéle fungujících skláren proslavila malou vesničku Annín nedaleko Dlouhé Vsi. První sklářská huť tu pracovala již v polovině 18. století, avšak záhy zanikla a na jejím místě vybudoval sklářskou huť s brusírnou doplněnou o řezačské a malířské dílny kašperskohorský purkmistr Augustin Müller v roce 1796. Sklárna produkovala poměrně pestrý sortiment, neboť kromě skla nabízela také perly a pateříky (skleněné korálky do růženců). Sklárna se brzy stala všeobecně známou, nejen pracovní místa sem přilákala lidi z blízkého i dalekého okolí a kolem továrny vznikla osada Annín. Již na počátku 19. století však změnila majitele, když ji koupil podnikatel Jakub Wimmer, sám však sklárnu neprovozoval a pouze ji pronajal Janu Václavu Fürlingerovi, který se specializoval na duté a zelené tabulové sklo.

O kvalitu annínského skla se v průběhu let starala řada vynikajících skelmistrů: Paul Meyer se proslavil zdobeným křišťálovým sklem, Johan Lötz byl dokonce vyznamenán Zlatou medailí císaře Františka II. za znovuobjevení technologie tzv. rubínového skla. Avšak sklárna i přes nesporně kvalitní produkci neměla na růžích vždy ustláno. Již v roce 1817 se dostala do odbytových potíží a provoz byl na čas uzavřen. V roce 1849 si pak zdejší podnik pronajali bratři Blochové, kteří se zaměřili na jednostrannou výrobu zrcadlového skla na židovská zrcátka.

V 60. letech 19. století ovšem s příchodem nového majitele, mladého Josefa Eduarda Schmida, došlo nejen k obnovení rozmanitosti produkce, nýbrž především také k modernizaci a zavádění nových výrobních postupů. Stroje poháněla nová parní turbína, pece byly přestavěny na generátorový plyn. V sortimentu se objevilo luxusní křišťálové sklo, barevné sklo a zajímavé stříbrné sklo. Schmid slavil se svými výrobky úspěchy na všech domácích i mezinárodních výstavách a s rostoucí poptávkou narůstal i počet zaměstnanců.

Pokrokový byl i Schmidův nástupce František Novotný, který se zaměřoval zvláště na bohatě broušené křišťálové sklo, vůbec jako první také ve své sklárně aplikoval metodu chemického leštění křišťálového skla. Provoz se navíc tou dobou zcela elektrifikoval. Novotného zeť Karel Schell pak v roce 1935 v Anníně spustil druhou tavící elektrickou pec v celém Československu. Zlaté časy annínského skla skončily s druhou světovou válkou. Po roce 1945 byl totiž provoz postátněn a funkční zůstala pouze brusírna. V roce 1993 pak byl provoz privatizován a získala jej firma Antonín Rückl a synové. Dnes je v Anníně v provozu brusírna skla a prodejna sklářských výrobků.

Vedle samotné sklárny se nedaleko Annína na úbočí kopce nachází další významná památka, jež je však také přímo spojená se zdejší sklářskou tradicí. V roce 1886 si zde totiž sklář Schmid nechal postavit v novogotickém stylu rodinnou hrobku. Jedná se vskutku o výstavní pohřební objekt. Jednolodní kaple orientovaná k východu je zakončená jehlancovou střechou a trojúhelníkovitými štíty. Po stranách hlavní lodě jsou vysoká, hrotitě zaklenutá okna upoutávající pozornost zajímavými vitrážemi. Na západní straně je ke kapli připojena dvoupatrová věž s výraznými okny. Památka prošla v nedávné době rekonstrukcí, je však z pochopitelných důvodů nepřístupná.

Literatura

Seznam literatury

Rejstříky

věcný:

• perly
• pateříky
• křišťálové sklo
• rubínové sklo
• židovská zrcátka

jmenný:

• Augustin Müller
• Jakub Wimmer
• Jan Václav Fürlinger
• Paul Meyer
• Johan Lötz
• Blochové
• Josef Eduard Schmid
• František Novotný
• Karel Schell
• Antonín Rückl