Chodský hrad vznikl v 60. letech 13. století, jako sídlo purkrabího sloužil jen do 16. století. Zkázu pustnoucího hradu dovršil roku 1592 velký požár. V době své největší slávy zde zasedal soud pro svobodné chodské vesnice. Chodové, svobodní strážci hranic, zde měli uložena i svá privilegia. Když se chodskou vrchností stali Lamingenové (1620), patřil jim krátce i poničený hrad. Město ho získalo do své držby roku 1671. V letech 1726 – 1728 zde byla vystavěna architektonicky jednoduchá budova solnice, jejíž stavba je tradičně připisována Kiliánu Ignáci Dienzenhoferovi. Při přestavbě došlo také ke zvýšení věže o horní patro s kamenným ochozem. Střecha má dnes typickou trojdílnou báň, která je dílem bavorského tesaře Andrease Iglhauta. Na hradě krátce sídlili i radní, než byla koncem 19. století vybudována na náměstí nová radnice, útočiště zde našly i další úřady a škola. Od roku 1931 slouží budova muzejním účelům.

Muzeum Chodska nabízí historickou a národopisnou expozici. Oblíbené jsou zejména chodské kroje (chodská svatba) a chodská keramika. Muzeum nabízí i velkou sbírku střeleckých terčů místních ostrostřelců a lapidárium. Po nejnovější rekonstrukci lze také vystoupat na věž hradu a navštívit sklepy. Muzeum má dlouhou tradici, první expozice byla umístněna v budově augustiniánského kláštera (1883). Roku 1893 byla přemístěna do budovy nové radnice na náměstí. V budově Chodského hradu je muzeum od roku 1931, za německé okupace bylo uzavřeno. Po válce rychle obnovilo svou činnost. Roku 1991 byla zahájena velká rekonstrukce, muzeum bylo znovu zpřístupněno roku 1999.

V parčíku před hradem stojí kamenný pilíř datovaný rokem 1545. Vytvořil ho kameník Slaup z Klatov. Pilíř, kterému chybí horní část, je vysoký 170 cm, je považován za zbytek pranýře.

Naproti muzeu stojí pomník Obětem fašismu v podobě bronzové sochy ženy, autor Otakar Švec (1948).

Pod muzeum spadají ve městě další dvě expozice: První z nich je Muzeum Jindřicha Jindřicha na náměstí Svobody. Zde je expozice zaměřená na dílo dvou rodáků z Klenčí (viz Klenčí pod Čerchovem), hudebního skladatele Jindřicha Jindřicha a nově i spisovatele „přírody“ a autora historických románů Jana Vrby. Kromě pracovny zmíněného Jindřicha Jindřicha je lákadlem také sbírka lidových podmaleb na skle či chodské kroje. Před muzeem je bysta Jindřicha Jindřicha z roku 1976, autora K. Kuneše.

Pod Chodské muzeum spadá také Galerie bratří Špillarů. Ta byla původně umístěna na zámku v Trhanově. Dnes ji najdeme v ulici Msgre. Bohumila Staška. Malíř Jaroslav Špillar (1869 – 1917) byl rodák z Plzně. Od roku 1891 žil v Postřekově, deset let poté se přestěhoval do Pece pod Čerchovem. Dílo Jaroslava Špillara je neodmyslitelně spjato s Chodskem, nejznámější jsou jeho obrazy s národopisnými motivy. Namaloval také Mikoláše Alše při jeho návštěvě v Peci pod Čerchovem. Malířem byl také Jaroslavův mladší bratr Karel (1871 – 1939), žák Františka Ženíška. Karel strávil několik let ve Francii, působil také jako pedagog. Jeho dílo bylo ovlivněno impresionismem, symbolismem i secesí. Podílel se na výzdobě Obecního domu v Praze.

Literatura

Seznam literatury

Rejstříky

věcný:

• muzeum
• pomník obětem fašismu

jmenný:

• Lamingenové
• Jindřich Jindřich
• Jaroslav Špillar
• Kilián Ignác Dienzenhofer
• Andreas Iglhaut
• K. Kuneš