Německý spisovatel Weisel, rodák z Přeštic, působil jako lékař („zkoušený ranhojič“ – jak se tehdy říkalo) v pohraničních Všerubech. Pracoval nejprve v Klatovech, ve čtyřicátých letech se dostal do Všerub. Ve Všerubech se setkal i s Boženou Němcovou, která zde pobývala v letech 1847 – 1848. Známá je sbírka jeho židovských pověstí, díky níž se stalo populární vyprávění o Golemovi („Sippurim“ 1847).

Weisel se zajímal také o chodskou vzpouru proti Lomikarovi. Jeho německy psaná studie „Chodský proces“ (1848) poprvé systematiky na základě archivních materiálů koutského panství zpracovala její historii. Byl to právě Weisel, kdo poprvé upozornil, že Lamingenové na Chodsku byli dva, otec a syn. Uvedl znovu do tradice Kozinu, plným jménem a s datem a správným místem jeho popravy. (Ještě Božena Němcová píše o „Kosinovi“ a popravu klade do Klatov bez datace). Zjistil také Kozinův věk a počet jeho dětí. Na závěr připojil pověst o božím súdu. Zrzavý Lomikar nazve Kozinu při hostině falešným prorokem, padá k zemi přesně o půlnoci, strhne se bouře a objeví Kozinův duch. Od Weisela čerpal hojně Alois Jirásek pro své „Psohlavce“ (1884).

Weisel se nechal před sňatkem s katoličkou pokřtít. Z Joachima Löbla se tak stal Georg Leopold. Vzal si dceru celního kontrolora. Jeho kmotrem byl inspektor koutského panství, jehož zásluhou se Weisel dostal do koutského archivu. Weisel je pohřben na hřbitově u kostela sv. Michaela ve Všerubech. Jeho náhrobek je dochován v rohu hřbitova.

Literatura

Seznam literatury