Ve členitém terénu pod vrchem Varta, který snad ve středověku sloužil jako strážní místo nad obchodní stezkou, se nejpozději ve 14. století zrodila ves Nezvěstice. Centrem osídlení byla nezvěstická tvrz, poprvé vzpomínaná až počátkem 16. století, jenž patřila jednomu z mnoha majitelů zdejšího panství. Nezvěstice totiž byly až do počátku 15. století rozděleny mezi několik pánů. Část měli páni z Litic, část Rožmberkové a na zbylé části hospodařili jakýsi Blahuta a Zdeněk. Právě na díle jednoho z těchto místních šlechticů stálo sídlo, které později zcela zaniklo.
V polovině 16. století již zcelené Nezvěstice zakoupil Jan z Roupova a připojil je k Vlčtejnu, jeho potomci je pak prodali Kokořovcům z Kokořova, s nimiž přešly pod šťáhlavské panství. Poslední majitelé Valdštejnové zde hospodařili až do pozemkové reformy v roce 1924.
Nezvěstice se začaly postupně rozvíjet až od 18. století. Původně šlo o zemědělskou osadu s přibližně jednou desítkou usedlostí, avšak posléze tu byly založeny nové řemeslné výroby a vystavěna nová stavení. Na mlýnském náhonu stál mlýn Josefa Tyla o čtyřech složeních a dále po toku drátovna. Zpracovávala se zde železná ruda a pracoval tu i hamr. Nechyběla také obecní hospoda, kovárna a cihelna. Všechny tyto provozy postupně do poloviny 20. století ukončily svou činnost.
I přes značný stavební boom jsou Nezvěstice opět převážně zemědělské, za zmínku stojí především chov daňků.
