Nejen zlatonosná řeka Otava, ale také zdejší hornina bohatá na zlato přilákala do této oblasti první obyvatele již v pravěku. Kašperské Hory tak vznikly jako osada rýžovníků a dolovníků zlata před rokem 1330, kdy se v pramenech můžeme poprvé dočíst o Pergreichenssteinských Horách, jak zněl jejich staročeský název. Vesnické usedlosti roztroušené na vymýceném lesním úseku tvořily zpočátku jednotné osídlení s nedalekým Rejštejnem, toto propojení pak přetrvalo víceméně až do poloviny 16. století.

O významu a rychlém rozvoji města svědčí ten fakt, že tu již počátkem 14. století stály hned dva kostely, vedle nákladného farního kostela na náměstí totiž na vlastní náklady jeden z úspěšných těžařů nechal vystavět druhý, hřbitovní kostel sv. Mikuláše. Město navíc sloužilo jako perfektní záložna pro samotného krále, který z výnosů zdejších těžišť proplácel dluhy vůči Petrovi z Rožmberka. Překvapivou lidnatost středověkých Kašperek zase ilustruje to, že město bylo schopné vyslat do bitvy u Landshutu na 600 horníků, aniž by se zastavila samotná práce v dolech.

Již Jan Lucemburský odměnil věrné Hory odpuštěním ungeltu mimo ten, který se vztahoval k solnímu obchodu. Karel IV. se pak rozhodl na ochranu města vybudovat v jeho bezprostřední blízkosti hrad Kašperk, podle nějž pak město dostalo svůj nynější název. V polovině 14. století navíc městu přibyl nový důležitý zdroj příjmů, kterým byl čilý obchodní ruch, neb město mohlo od té doby uplatňovat právo nuceného skladu na všechny obchodníky, kteří tudy po tzv. Zlaté stezce směřovali do Pasova či Solné komory.

V 16. století neustále narůstal vliv města jako samostatného správního i ekonomického celku. Počátkem 16. století získalo právo dvou výročních trhů, v polovině 16. století bohatí měšťané pak zakoupili jeden z výstavních měšťanských domů na náměstí, aby zde o necelé půlstoletí později vystavěli renesanční radnici. Roku 1584 pak za Rudolfa II. získaly Kašperské Hory konečně statut královského horního města. Ještě v 16., avšak nejvýrazněji pak v 17. století, se městská rada orientovala na nové zdroje příjmů a začala nakupovat okolní pozemky. Tyto transakce vyvrcholily v roce 1617 nákupem v té době pustnoucího hradu Kašperk, jehož stav se však ani v městských rukách nijak nezlepšil a jen shodou náhod jej místní nerozebrali do posledního kamene po uveřejnění Ferdinandova patentu o rušení hradů.

Zásadní proměna Kašperských Hor nastala v 17. století s tím, jak upadala těžba drahých kovů a nahrazovalo jej především dřevařství. Od 2. poloviny 17. století se také zdejší kraj pozvolna germanizoval, což mělo za následek poměrně krušné chvíle především za 2. světové války. Ještě ve 20. století tu fungovaly dvě továrny na zápalky a jiné drobné dřevěné výrobky, před první světovou válkou se navíc ve městě otevřela odborná škola pro zpracování dřeva. Dnes jsou Kašperské Hory městskou památkovou zónou, kde žije přes 1500 obyvatel.

Těžba zlata v Kašperských Horách

Existence bohatých zlatorudných ložisek lákala obyvatele k osídlení této oblasti již v době laténské, 7 km dlouhý a 2 km široký kašperskohorský revír totiž představuje vůbec nejstarší zlatorudnou oblast u nás. Na počátku středověku se místní osídlení relativně stabilizovalo a dalo vzniknout významnému hornímu městu Kašperské Hory.

Původně se zlato získávalo pouze povrchovou těžbou ze zvětralých výchozů zlatonosných křemenných žil, toto období dokládají nehluboké záseky do severního svahu Zlatého potoka. S koncem 13. a zvláště pak počátkem 14. století již tento způsob nedostačoval a nesmírné bohatství zdejších hor bylo dobýváno za pomocí hlubinných štol. V době kralování Jana Lucemburského dosáhla těžba zdejšího zlata svého vrcholu. V roce 1317 tu pracovalo více jak 600 horníků, což je vskutku fenomenální číslo. Místním zlatem navíc král Jan platil nemalé dluhy Petrovi z Rožmberka. Vyšší výnosy umožnil nejen efektivnější způsob těžby, ale i proražení vůbec první hlubinné štoly. Za necelých 100 let později tu již bylo v provozu úctyhodných 37 dolů. Nedostatek kapitálu, zaplavování štol podzemní vodou i relativní vyčerpání dosavadních ložisek vedlo během 15. století k postupnému úpadku těžby.

Nakonec se o obnovu hornické tradice pokusilo město, které štoly odkoupilo ve 20. letech 16. století. Tehdy se místní zlato dováželo na jih, kde se z něj v rožmberských mincovnách razily mince. Byť se stát pokoušel zachránit zdejší hornictví až do poloviny 19. století, své někdejší slávy již nikdy nedosáhlo. Poslední pokusy o těžbu byly realizovány v 80. letech 20. století, avšak bez větších úspěchů byly doly před koncem století opět uzavřeny.

Literatura

Seznam literatury

Soubory ke stažení

Pracovní list [řešení]

Rejstříky

místní:

• Otava
• Pergreichenssteinské Hory
• Rejštejn

věcný:

• Zlatá stezka
• zlato
• bitva u Landshutu
• výroba zápalek
• dolování

jmenný:

• Jan Lucemburský
• Karel IV.
• Petr z Rožmberka