- Drobné památky
Sochy sv. Jana Nepomuckého a sv. Antonína Paduánského v Mýtě
Mýto - Okres Rokycany
Základní informace
typ památky: Drobné památky
stavební sloh: baroko
historická epocha: novověk
Stručné představení
Barokní sochy z první poloviny 18. století.
Historie
Socha sv. Jana Nepomuckého stojí na Náměstí. Byla postavena kolem roku 1730 nákladem zdejšího faráře Jana Ignáce Libertina. Jedná se o pískovcovou sochu na hranolovém soklu. Na čelní straně je v obdélné vpadlině nápis: "Sv. Jene oroduj za nás”. Na pravé straně soklu je nápis: “Obnov. r. 1929”. Socha představuje stojícího světce oděného v kanovnické roucho. Světec má tvář s vousem a kadeřemi a na hlavě biret. Hlava je pootočena k pravému rameni. Pravá ruka, která držela palmu, je ulomena. V levé ruce má kříž s korpusem opřený o levé rameno, kolem hlavy na kovové obroučce má pět hvězd.
Socha sv. Antonína Paduánského stojí za městem u cesty spojující město a kostel sv. Štěpána, k místu vede červená turistická značka. Byla postavena roku 1738 nákladem zdejšího faráře Jana Ignáce Libertina. Jedná se o pískovcovou sochu na vysokém válcovém sloupu ukončeném římsovou hlavicí. Světec je odděn ve františkánském řádovém rouchu a tiskne postavu nahého Ježíška. Na soklu je vytesán majuskulní nápis “SVATÝ ANTONÍNE PAD. ORODUJ ZA NÁS. CTĚTE ANTONÍNA SVATÉHO V ZÁZRACÍCH MUŽE DIVNÉHO”. Na válcovém sloupu je vytesán nápis s chronogramem: “VIRO MIRACVLOSO EX DEBITO POSVIT IOANNES IGNATIUS LIBERTIN”. Na zadní straně sloupu je nápis: "V. Koukolíček" a z druhé strany nápis: “zbořeno 1919, obnoveno 1933”. V roce 2004 byla socha zařazena mezi ohrožená významná kamenosochařská díla v Plzeňském kraji. Povrch památky byl napaden zelenou řasou, mechem a lišejníky, hlava světce byla uražena a osazena na původní místo, uražené byly také nožky dítěte, které chybí.
Významné pověsti
Místní obyvatelé pálili dříve za soškou sv. Antonína Paduánského svatojánské ohně. Okolí sochy bylo také považováno za strašidelné, neboť tu za jasných nocí vídali spěchajícího kostlivce. Dřel se s rancem na zádech a poblíž sochy odpočíval. Sklonil tu vždy holou lebku, zuby cvakaly. Kdo byl nebojácný a byl skryt nablízku, slyšel prý kostlivce bolestně vzdychat. Nikdo však neví, proč měl tak tragický osud. Když se zde otevřel lom, našli tu kostru dospělého muže, snad vojáka z napoleonských válek. Jeho ostatky byly pohřbeny a od té doby už nikdo kostlivce neviděl.