Až do počátku 20. století spojoval centrum Plzně s Pražským Předměstím pouze tzv. Druhý pražský most, který byl však zcela nevyhovující. Tou dobou totiž na Pražském Předměstí již žilo 25 000 obyvatel, fungovaly zde dva pivovary a nacházela se zde hlavní železniční stanice a ústřední městský hřbitov. Již v roce 1894 zadalo město Karlu Vosykovi za úkol vypracovat návrh přemostění řeky Radbuzy v severní části Jižního Předměstí. Tento návrh však počítal s regulací řeky Radbuzy, avšak realizace se neustále odkládala, a tak nakonec bylo rozhodnuto o tom, aby byl plán mostu přepracován. Vrchní městský inženýr Václav Mencl předložil takový projekt, který umožil výstavbu mostu ještě před úpravou koryta řeky a zároveň počítal i s následnou regulací.

Město si žádalo, aby pro stavbu byl použit kámen, neboť chtělo podpořit místní kamenný průmysl. Výsledkem byl 15 metrů široký most a jediným středním pilířem, na jehož koncích byly zřízeny cihlové domky s žulovým obkladem pro výběrčí mostního mýta. Základem byl cementový beton a do něj vložená žula, nejsvrchnější část pak tvořila 18 cm silná vrstva z žulových kostek zalitá asfaltem. Most měl sloužit nejen automobilovému provozu, ale i chodcům a počítalo se i s dvoukolejnou tramvajovou tratí, ta se ale následně ukázala jako nerentabilní, a tak roku 1934 byly koleje z mostu odstraněny. Osvětlení bylo vyřešeno elektrickými obloukovými lampami na mostních pylonech.

Vlastní výstavba započala 4. května 1912 a ke kolaudaci došlo 22. listopadu 1913. Celkový náklad činil 1,1 milionu korun. Po dokončení se mostu začalo říkat Františka Josefa I., po vzniku Československa byl přejmenován na Wilsonův most, za Protektorátu se mluvilo o mostu Vítězství a před rokem 1989 to byl Stalinův most. Dnes tedy opět nese své prvorepublikové jméno.

Literatura

Seznam literatury

Rejstříky

místní:

• Radbuza

věcný:

• Stalinův most
• most Vítězství
• most Františka Josefa I.

jmenný:

• Karel Vosyka
• Václav Mencl