Kaple sv. Rocha nacházející se na sušickém Hořejším Předměstí byla vystavěna v souvislosti s morovou ránou v roce 1680. Tehdy vydal císař Leopold I. mandát, v němž nařizoval zřízení odděleného a od města vzdáleného prostoru, kde by se zemřelí na mor pohřbívali. Sušický děkan Jan František Gotthardt z Čechoslavu vybral za tímto účelem pozemek za městem, kde o rok později, jakmile morová epidemie polevila, nechal vystavět malou kapli, jež o dva roky později zasvětil sv. Šebestiánovi a sv. Rochovi. Hřbitov v jejím okolí se i nadále využíval k pohřbívání především cizinců, sebevrahů a nemanželských dětí. I z toho důvodu byl ještě před rokem 1728 obehnán zdí z lomového kamene. Zeď zřejmě společně s tím, jací lidé tu byli pohřbíváni, vzbuzovala fantazii Sušičanů natolik, že se k hřbitovu vázala řada pověstí, z nichž řada je známa ještě dnes.

Kostel je orientovanou, obdélnou stavbou s polokruhovým závěrem. Zakrývá jej sedlová střecha s valbou nad presbytářem. V hřebeni je umístěn sanktusník s cibulovou věžičkou, osmibokou lucernou, makovicí a křížkem. Budovu obepíná ze všech stran fabionová korunní římsa. Presbytář je zaklenut konchou a vstupuje se do něj vítězným obloukem. Při severozápadní stěně se nachází kruchta se schodištěm. Interiéru pak vévodí barokní oltář sv. Šebestiána a sv. Rocha.  

Literatura

Seznam literatury